Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „Když se slovo stává tělem“ od Paola Virna zkoumá složitost jazyka a jeho zásadní roli při definování lidské povahy a postfordistické práce. Tvrdí, že jazyk je ústředním prvkem našeho probíhajícího procesu stávání se člověkem, a staví se tak do protikladu k tradičním pohledům, které zdůrazňují ekonomické faktory. Autor vychází z různých filozofických poznatků, zejména od Saussura a Wittgensteina, a tvrdí, že jazykové schopnosti jsou pro naši identitu a existenci zásadní.
Klady:Kniha je oceňována pro své hluboké filozofické postřehy a syntézu různých myslitelů, například Agambena a Wittgensteina. Čtenáři oceňují inovativní perspektivu, která upřednostňuje jazyk před ekonomií při chápání současných lidských zkušeností a dynamiky práce. Virnovy argumenty jsou považovány za podnětné a relevantní pro současné společenské otázky týkající se jazyka a lidskosti.
Zápory:Pro některé čtenáře mohou být argumenty složité a těžko stravitelné, protože významné nuance a detaily zůstávají neprozkoumány. Intelektuální hloubka knihy může odradit ty, kteří hledají přímočařejší nebo přístupnější analýzu. Je také cítit, že práce vyžaduje značné nasazení, což ji může učinit méně přitažlivou pro příležitostné čtenáře.
(na základě 2 hodnocení čtenářů)
Původní název:
When the Word Becomes Flesh: Language and Human Nature
Obsah knihy:
Virnova meditace o řeči jako inherentně politické praxi, která zprostředkovává biologické invarianty a měnící se historická určení.
Kniha Když se slovo stává tělem, která původně vyšla v italštině v roce 2002, je přesvědčivým příspěvkem k pochopení jazyka a jeho vztahu k lidské přirozenosti a společenským vztahům. Paolo Virno přejímá Aristotelovu definici člověka jako jazykového a politického živočicha a akt řeči rámuje jako základní filosofickou otázku - akt, který ve své čistě performativní podstatě nakonec určuje naši schopnost přejít od stavu možnosti ke stavu aktuálnosti: tedy od moci jednat k samotnému jednání. Jako vrcholný veřejný akt se řeč ukazuje jako bytostně politická praxe zprostředkující mezi biologickými invarianty a měnícími se historickými determinacemi. Ve své dosud nejúplnější úvaze na toto téma Virno ukazuje, jak řeč přímo vyjadřuje podmínky možnosti naší zkušenosti, a to jak z transcendentálního, tak z biologického hlediska.
Virno vychází z díla takových velikánů dvacátého století, jako jsou Ferdinand de Saussure, Ludwig Wittgenstein, Edmund Husserl a Gottlob Frege, a vytváří silnou lingvistickou meditaci o politických výzvách, kterým čelí lidský druh v jednadvacátém století. Právě v jazyce se plně odhaluje lidská přirozenost a naše historické možnosti a právě jazyk nás může vést k jejich vědomějšímu a cílevědomějšímu uskutečňování.
