Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Where I'd Watch Plastic Trees Not Grow
Hannah využila své pravidelné hospitalizace kvůli vážné nemoci a přetavila ji v úžasnou poezii.
Její nemocniční svět je někdy jako zoologická zahrada, jindy jako galerie a někdy jako přeplněné náměstí. Na odděleních jsou tygři a vrány, motýli - z lékařů se stávají básníci, mrtví se mění v uměleckou instalaci, zatímco venku jsou stromy plastové - stejně neměnné jako Haniny stínící dny, které „táhnou jako noha“.
Mezi zataženými závěsy těchto slov jsou však v plné barevnosti vykresleny detaily skutečného života mezi nevyléčitelně nemocnými. Dcera „úhledně pláče v koutě“, zatímco její truchlící otec si točí „snubním prstenem kolem prstu“. Sestry plní „tašky s nápisem ‚majetek pacienta‘“, zatímco „průmyslový plast“ křupe, když je tělo v tašce zvedáno z lůžka na vozík.
Básníkovo oko je chvílemi jakoby bez mrknutí - neschopné, ale také neochotné mrknout. Jak by mohlo, když má tolik co ukázat? Tyto básně jsou těžké významem, ale jsou lehké živostí umění, které je krásně vykresleno.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)