163 dní

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

163 Days

Obsah knihy:

Hannah Hodgsonová je vážně nemocná básnířka, která používá celou řadu slovních spojení, jež evokují medicínské, básnické a profesionální aspekty, aby prozkoumala, jak nemoc, smrt a umírání působí na mladého člověka jako pacienta i svědka. 163 dní je nejdelší hospitalizace, kterou dosud prožila - a tak na tomto základě mapuje, jak se lékařské, právní a osobní pravdy střetávají stejně hlasitě jako upuštěný tác s nástroji na tichém operačním sále.

V této dlouhé singulární básni zkoumá, co kdysi považovala za pravdu, co za pravdu považuje zákon, a traumatickou pravdu, kterou dokáže udržet jen tělo. V době tohoto vyprávění je jí šestnáct, sedmnáct jí bude na nemocničním oddělení vyvedeném v základních barvách, s klauny, kteří dobrovolně navštěvují nemocné děti, a se čtyřmi velikonočními vajíčky na pacienta na oddělení, kde může jíst jen jedno dítě. To dítě je při jídle upřeně pozorováno, protože Hannah začíná zapomínat na chuť jídla.

Lékaři se snaží diagnostikovat její překrývající se chronické zdravotní potíže, které začaly rychlým úbytkem hmotnosti a kvůli nimž nemůže přijímat potravu ani správně vstřebávat živiny. Trpí srdcervoucími příznaky i všemi četnými, často velmi bolestivými testy a procedurami, které jsou nezbytné k tomu, aby ji udržely naživu dostatečně dlouho a zjistily, co jí je. Každý den obsahuje dva záznamy, báseň podobnou deníku, která zkoumá její verzi dne, a další mapující poznámky, které by se daly najít v lékařských zápisech.

Deníkové záznamy autorky se vyznačují jasností i zoufalstvím. Má dar popisu, který nás přivádí, někdy až nesnesitelně blízko, k jejímu utrpení.

Cítíme její smutek, ale také frustraci z toho, že není diagnostikována, a přesto podléhá nemocniční rutině, která se někdy zdá být svévolná, jako například nutnost zamést a zlikvidovat pohlednice od jejích přátel, považované za "riziko infekce". Stejně tak nemocniční personál působí někdy úžasně laskavě a jindy zdánlivě nedbale, chladně nebo krutě. Vzhledem k délce pobytu prochází mnoha směnami, rotacemi personálu a střídáním studentů medicíny.

Institucionální kvalita instituce je zde zpochybněna, stejně jako svoboda zranitelného jedince v tomto prostředí. V jednu chvíli je ve svých 17 letech "příliš stará" pro dětskou nemocnici, ale "příliš mladá" pro oddělení pro dospělé. Lobbing spojený s řešením tohoto dilematu je působivý a absurdní zároveň; konají se schůzky mezi dospělými a dětskými nemocnicemi o povinnostech péče, schůzky, kterých se nesměla zúčastnit.

Kromě etiky a mechanismu péče ukazují deníkové záznamy nejdojemněji autorčin příběh dospívání, poznávání laskavých i strašlivých pravd, které zdravý dospělý člověk sbírá celý život.

V básních "po péči" vidíme, jak se autorka pouští do nové verze svého života jako mladý člověk s postižením, uživatel hospice, tělo se rozpadá, upadá do té míry, že má sedmnáct (diagnostikovaných) problémů, spadajících pod větev její život limitující diagnózy. Čtenáře tato působivá debutová básnická sbírka dojme, překvapí a poučí.