Josephus: Josephus: Války židovské: Dějiny zkázy Jeruzaléma

Původní název:

Josephus: The Wars of the Jews: Or the History of the Destruction of Jerusalem

Obsah knihy:

Josephus se narodil jako Joseph Ben Mattathias v roce 37 n. l.

v Jeruzalémě v kněžské a královské rodině. Vynikal ve studiu židovského práva a studoval u saduceů, farizeů a esejců, nakonec se přidal k farizeům. V roce 62 př.

n.

l. se vydal do Říma, aby osvobodil několik uvězněných kněží.

Poté, co na přímluvu Neronovy manželky Poppaey tuto misi splnil, se v roce 65 př. n. l.

vrátil do Jeruzaléma a našel zemi ve vzpouře proti Římu. Ačkoli měl Josef z povstání hluboké obavy, stalo se nevyhnutelným z důvodů, o nichž ve svých dějinách pojednává, především kvůli zneužívání ze strany Římanů; to podnítilo růst fanatických mesiášských židovských hnutí, která věřila, že brzy nastane konec světa. V roce 66 př.

n. l.

se Masady zmocnili zélóti a Římané byli na pochodu; Josef byl jmenován velitelem Galileje. Josephus musel vést obrannou válku proti drtivé přesile a zároveň rozhodovat interní spory v židovských řadách. V roce 67 př.

n.

l. byl Josephus spolu s dalšími povstalci při obléhání Jotapaty zahnán do jeskyně a přistoupil na sebevražedný pakt. Josephus však přežil a byl zajat Římany vedenými Vespasiánem jako rukojmí.

Josephus prozíravě reinterpretoval mesiášská proroctví. Předpověděl, že Vespasián se stane vládcem "celého světa". Josephus se přidal k Římanům, za což byl označen za zrádce.

Působil jako poradce Římanů a prostředník mezi revolucionáři. Protože se mu nepodařilo přesvědčit povstalce, aby se vzdali, Josephus nakonec sledoval druhé zničení Chrámu a porážku židovského národa. Jeho proroctví se naplnilo v roce 68 n.

l., kdy Nero spáchal sebevraždu a Vespasián se stal císařem. V důsledku toho byl Josephus osvobozen; přestěhoval se do Říma, stal se římským občanem a přijal Vespasiánovo příjmení Flavius. Vespasián pověřil Josepha, aby napsal dějiny války, které dokončil v roce 78 př.

n. l., Židovskou válku. Své druhé velké dílo, Starožitnosti židovské, dokončil v roce 93 n.

l. Proti Apionovi napsal asi v letech 96-100 n. l.

a Život Josefův, svou autobiografii, asi v roce 100. Zemřel krátce poté. Navzdory své ambivalentní roli byl Josefus očitým svědkem dějin a jeho spisy jsou považovány za autoritativní.

Tyto texty jsou klíčem k pochopení klíčového bodu světových dějin, který má tragické následky dodnes.