Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Jesus' Death in New Testament Thought: Volume 1: Background
Obsah knihy:
Ježíšova smrt v novozákonním myšlení se nepodobá ničemu, co bylo dosud na toto téma napsáno. Představuje radikální rozchod s tradičními modely či "teoriemi" vykoupení založenými na myšlenkách, jako je trestní substituce, účast na Kristu a motiv Christus Victor, a tvrdí, že všechny tyto myšlenky, jak jsou běžně chápány, jsou novozákonnímu myšlení cizí. Na základě analýzy židovského myšlení druhého chrámu Brondos ukazuje, že pro Židy ve starověku nebyly odčiněním hříchů a důvodem k tomu, aby byli v Božích očích prohlášeni za spravedlivé, samotné oběti, utrpení nebo smrt, ale obnovené odhodlání žít v souladu s Boží vůlí, které projevovali prostřednictvím obětních darů a někdy i ochotou snášet utrpení a smrt z věrnosti této vůli.
Podle myšlenek Ježíšových prvních následovníků Bůh v Ježíši poslal svého Syna, aby kolem něj v souladu s božským plánem, který byl promyšlen již před věky, vytvořil společenství lidí, kteří budou plně oddáni praktikování lásky, spravedlnosti, solidarity a spravedlnosti, jež jsou spojeny s Boží vůlí pro všechny. Ježíšova oddanost tomuto úkolu vedla ke konfrontaci a konfliktu s mocnostmi a autoritami jeho doby, které se ho snažily umlčet tím, že ho nechaly usmrtit. Protože stál pevně a zůstal tomuto úkolu věrný, místo aby od něj ustoupil, byl ukřižován na římském kříži.
Paradoxně tím však položil základ pro existenci společenství, které si Bůh od počátku přál, a navždy mu vtiskl pečeť společenství, k němuž nikdo nemůže skutečně patřit, aniž by přijal stejnou pevnou oddanost Ježíši a všemu, pro co žil a zemřel. Ti, kdo tvoří součást tohoto společenství a žijí z víry pod Ježíšem jako svým vzkříšeným Pánem, praktikují Boží vůli, jak ji nově definoval Ježíš, a na tomto základě jim Bůh odpouští a přijímá je jako spravedlivé.
Tím, že se Ježíš vzdal svého života z lásky k druhým ve věrnosti úkolu, který mu svěřil jeho Otec, dosáhl vykoupení, smíření, očištění a ospravedlnění těch, kteří nyní žijí pod jeho vládou jako členové celosvětového společenství věřících ze všech národů, které Bůh ustanovil skrze něj a jeho smrt, aby se tak naplnila zaslíbení, která Bůh dal odedávna svému lidu Izraeli.
V prvním díle Brondos nahlíží do příslušných textů z antiky, aby vysledoval pozadí a vývoj těchto myšlenek. Jeho argumentace nenechá čtenáře na pochybách, že Ježíšovi první následovníci chápali spásný význam jeho smrti, resp. krve právě nastíněným způsobem, a že tedy tradiční výklady jeho smrti, které převládaly od patristických dob až do současnosti, neodrážejí věrně jejich myšlení, jak je nacházíme v Novém zákoně.
Ve druhém díle Brondos zkoumá formulové narážky na Ježíšovu smrt, které nacházíme roztroušené v Novém zákoně a dalších raně křesťanských spisech, aby ukázal, že právě tyto myšlenky se za těmito narážkami skrývají. Zároveň prostřednictvím analýzy spisů Melita ze Sard a Ireneje z Lyonu podává jasné důkazy o tom, že koncem druhého století se do těchto textů začaly zpětně vracet myšlenky, které jsou jim cizí, což vedlo k tomu, že původní chápání Ježíšovy smrti, které se vyvinulo mezi jeho prvními následovníky, začalo být nahrazováno jiným chápáním, které je v rozporu s jejich myšlením.
V závěru Brondos tvrdí, že pouze odmítnutím tradičních modelů vykoupení a návratem k novozákonnímu učení o této ústřední nauce může křesťanská církev účinně reagovat na krizi, které dnes čelí, a dosáhnout obnovy takového typu společenství, jaké si představovali Ježíš a jeho první následovníci.
