Ještě je čas se starat: Co se můžeme naučit z neúspěšného pokusu církve o vyléčení homosexuality?

Recenze čtenářů

Greg Johnson se ve své knize Ještě je čas na péči zabývá vztahem mezi církví a LGBTQ+ osobami, kritizuje hnutí ex-gay a zároveň klade důraz na péči, soucit a porozumění. Kniha se zasazuje o posun od mentality kulturní války k láskyplnějšímu, přijímajícímu přístupu, který odráží Ježíšovo učení, a zdůrazňuje historické názory významných křesťanských osobností, které se zasazovaly o péči o neheterosexuální jedince, přičemž se držely biblických pravd.

Kniha je dobře zpracovaná, historicky poučná a nabízí soucitný pohled na zacházení církve s LGBTQ+ osobami. Čtenáři ocení její promyšlenou analýzu, přístupnost a osobní vyprávění autora, které jí dodává hloubku. Vyzývá k modelu péče spíše než k léčení, poskytuje praktické pokyny pro církevní vedoucí a povzbuzuje k láskyplnému společenství pro všechny věřící.

Někteří čtenáři vyjadřují obavy, že Johnson propaguje křesťanství „strany B“, což podle nich může snižovat význam konceptu biblické změny. Kritici namítají, že kniha může v těch, kdo usilují o změnu své sexuální orientace, vyvolávat pocit beznaděje a že některé teologické postoje nemusí být plně rozvinuty. Kromě toho panují smíšené pocity ohledně jejího přístupu a možného nepochopení jejích důsledků.

(na základě 33 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Still Time to Care: What We Can Learn from the Church's Failed Attempt to Cure Homosexuality

Obsah knihy:

Na počátku hnutí za práva homosexuálů v roce 1969 představitelé evangelikalismu představili vizi homosexuálů, kteří se obracejí k Ježíši. Byli to C. S. Lewis, Billy Graham, Francis Schaeffer a John Stott, kteří patřili k nejuznávanějším představitelům teologicky ortodoxního protestantismu. U nich vidíme pozitivní pastorační přístup k homosexuálům, přístup, který homosexualitu vnímal jako padlý stav, který prožívají někteří křesťané a který potřebuje spíše péči než léčbu.

Se zrodem a vzestupem hnutí ex-gay se pozornost přesunula od péče k léčbě. V důsledku toho dnes jen ve Spojených státech žije odhadem 700 000 lidí, kteří podstoupili konverzní terapii. Mnozí z těchto pacientů byli léčeni v paracírkevních službách založených na víře a založených na svědectvích, které se soustředily na scénář ex-gay. Navzdory nejlepším úmyslům skončilo toto hnutí s velmi znepokojivými výsledky. Hnutí ex-gay však nezaniklo proto, že by mělo špatnou sexuální etiku. Zemřelo proto, že bylo založeno na praxi, která snižovala krásu evangelia.

Přesto i po zrušení zastřešující organizace Exodus International v roce 2013 se scénář ex-gayů nadále prochází jako nemrtvý mezi námi a tlačí na lidi, jako jsem já, aby řekli: "Býval jsem gay, ale už nejsem gay. Teď mě jen přitahuje stejné pohlaví.".

Pro ortodoxní křesťany je cesta vpřed cestou zpět tam, kde jsme byli před čtyřiceti lety. Je načase, abychom se spolu s našimi neevangelickými otci opět zaměřili na péči - nikoliv na léčbu - o naše neheterosexuální sestry a bratry, kteří žijí životem nákladné poslušnosti Ježíši.

Kniha Ještě je čas na péči s vřelostí a humorem, stejně jako s originálním výzkumem, vytyčí cestu, kterou se naše církve a služby budou ubírat při poskytování péče. Poskytne návod pro homosexuály, kteří slyší evangelium a zjistí, že je zasáhlo životodárné Ježíšovo volání. Celou knihou se prolíná výzva Richarda Lovelace z roku 1978 k "dvojímu pokání", v němž homosexuální křesťané činí pokání ze svých homosexuálních hříchů a církev činí pokání ze své homofobie - a vystavuje tak na odiv moc evangelia.