Její

Recenze čtenářů

Kniha se setkala se smíšenými recenzemi, které poukazují na její surrealistický a snový ráz, přičemž někteří chválí její emocionální intenzitu a obraznost, zatímco jiní kritizují nedostatek uceleného děje a srozumitelnosti. Styl psaní je popisován jako náročný, ale obohacující pro ty, kteří jsou ochotni se do něj ponořit.

⬤ Krásná surrealistická próza bohatá na obrazy a emocionální intenzitu
⬤ román úspěšně zachycuje podstatu snu
⬤ může vyvolat silné pocity spojené s láskou a touhou
⬤ doporučujeme těm, kteří oceňují netradiční vyprávění.

⬤ Postrádá jasnou zápletku a může být zmatený
⬤ může být vnímán jako bloudění v proudu vědomí
⬤ těžko se čte, aniž byste byli v určitém rozpoložení
⬤ někteří jej považují za trapný nebo nesmyslný ve srovnání s jinými literárními díly.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Her

Obsah knihy:

„Všem těm, kteří se již několik let snaží zdiskreditovat novou americkou literaturu, zasadil Lawrence Ferlinghetti právě nejsilnější úder,“ napsal francouzský kritik Pierre Lepape v roce 1961, když Ona vyšla ve Francii pod názvem La Quatrieme Personne du Singulier.

Lepape ji označil za „mistrovské dílo mladého amerického románu“ a prohlásil, že jde o „potvrzení velkého amerického spisovatele, který v síni americké literární slávy zaujímá místo uvolněné Hemingwayovou smrtí“. Lepape dále hovořil o „neuvěřitelné slovní virtuozitě“, s níž je čtenář veden tímto „labyrintem-snem“, a právě tento obraz „labyrintu-snu“ se vztahuje k antirománům mladé francouzské školy Robbe-Grilleta a Butora.

Jelikož je tedy tato kniha velmi vzdálená typu románů, které vytvářeli Ferlinghettiho bezprostřední současníci (ať už beatoví, nebo akademičtí), nesetkala se u americké kritiky s ničím jiným než s nepochopením. S více než padesáti tisíci výtisky si však Její kniha stále razí svou vlastní cestu.