Jazz Noir: Poslech hudby od Přízračné dámy po Poslední svádění

Původní název:

Jazz Noir: Listening to Music from Phantom Lady to the Last Seduction

Obsah knihy:

Jazz je spojován se zločinem a nemorálností již od dob, kdy se jeho rané formy objevovaly v nevěstincích v New Orleans a v klubech, které patřily gangsterům ve 20. letech 20.

století. Tato asociace podpořila využití jazzu ve filmu noir, žánru zabývajícím se příběhy úzkosti a městského úpadku, který v poválečném období v americké kinematografii vzkvétal. Přestože se na rozsah a povahu této spolupráce často poukazuje, jen zřídkakdy byla podrobně zkoumána.

Kniha "Jazz Noir", která významně využívá archivní prameny a dokumentaci, se snaží toto nedopatření napravit tím, že zařazuje pojednávané filmy do správného historického kontextu a využívá interdisciplinární přístup, který přikládá stejnou váhu filmům - včetně tak významných jako "Přízračná dáma", "Chci žít" a "Taxikář" - i nesmazatelné hudbě, která je doprovázela. Tím napravuje mnohá nedorozumění ohledně tohoto složitého, ideologicky zabarveného vztahu.

Televizní "noiry" padesátých a šedesátých let, stejně jako filmové neo-noiry let devadesátých, hojně využívaly jazz a hudbu s jazzovou příchutí, čímž vznikla mylná představa, že žánr a hudební styl byly vždy propojeny. Jak však odhaluje autor David Butler, teprve když měl moderní jazz řadu významných bílých představitelů, získal v hollywoodské kinematografii jakési uplatnění, a i tehdy bylo toto uplatnění omezené.

Nicméně široká škála jazzových stylů se dobře hodila k široké škále filmů noir a Butlerův historický přístup těmto úvahám přikládá patřičnou váhu. Filmy noir čtyřicátých let se od filmů noir let padesátých liší stejně jako jazz čtyřicátých let od jazzu let padesátých a "Jazz noir" poskytuje jedinečnou a cennou studii o bohaté estetické souhře.