Recenze čtenářů
Shrnutí:Jak milovat prázdný vzduch od Cristin O'Keefe Aptowiczové je dojemná básnická sbírka, která se zabývá autorčiným vztahem k matce a hlubokým zármutkem po jejím odchodu. Kniha prostřednictvím živých obrazů a emocionální hloubky zachycuje složitost ztráty a kombinuje bolest srdce s momenty naděje a humoru.
Klady:Čtenáři knihu chválí za krásné a procítěné vyprávění, citovou odezvu a autorčinu zranitelnost. Mnozí považují obraznost za silnou a působivou, vyvolávající silné emocionální reakce. Velký ohlas mělo také spojení zármutku s nadějí a humorem, díky čemuž se čtenáři dočkali dojemného zážitku a zároveň se k nim mohli vracet.
Zápory:Někteří čtenáři poznamenávají, že téma zármutku může být těžké a může vyvolávat smutek. Několik čtenářů vyjádřilo počáteční neznalost poezie, což naznačuje, že pro ty, kteří nejsou na tento žánr zvyklí, může být kniha výzvou, ale nakonec ji shledali přínosnou.
(na základě 9 hodnocení čtenářů)
Původní název:
How to Love the Empty Air
Obsah knihy:
New York Times bestseller autorky literatury faktu a básnířky Cristin O'Keefe Aptowiczové Jak milovat prázdný vzduch dosahuje ve své objevné sedmé básnické sbírce nových výšin.
Smutek je jednou z nejnemožnějších věcí, které lze vyjádřit slovy. V knize Jak milovat prázdný vzduch se Christin O'Keefe Aptowiczové podařilo nemožné. S humorem a upřímností nabízí útěchu a dokonce i možnost uzdravení... -- Sarah Kay, autorka knihy Bez ohledu na trosky
Jak milovat prázdný vzduch pokračuje v tradici poutavé autobiografické tvorby a zkoumá, co se stane, když se nemožné stane skutečností―.
V dobrém i zlém. Na své cestě za štěstím a domovem v neustále se měnícím světě se Aptowiczová potýká s problémy ve městech po celé Americe. Když se k ní štěstí obrátí―.
V lásce i v životě―.
Nemůže si pomoci, ale "řekne slunci / řekne polím / řekne obrovskému texaskému nebi..... / říkat si to znovu a znovu, dokud tomu neuvěřím." Vzestupnou dráhu tohoto nového života však rozkolísá náhlá smrt básnířčiny matky.
V následujícím roce Aptowicz bojuje s umlčující silou zármutku intimními básněmi, které jsou zjitřené ztrátou a těžce získaným humorem, a zachycuje tanec, který musí všichni nově zarmoucení absolvovat mezi každodenním životem a touhou "utéct s tímto zármutkem, / který není tvým nepřítelem, / s tímto zármutkem, který je možná nyní tvým nejlepším přítelem. / tenhle smutek, který je tvým manželem, / věc, ke které se každou noc choulíš, / usínáš v její náruči...". Stejně jako v oceňovaném Roku bez chyb Aptowiczová počítá své ztráty i požehnání a ví, že navzdory tomu všemu se život "vlní bez hranic, jako elektřina, jako radost / jako... smích, neodolatelný a jasný, / nemožná věc k zadržení".
