Isaiah Berlin: Svazek 1: Dopisy, 1928-1946

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 4 hlasů.

Původní název:

Isaiah Berlin: Volume 1: Letters, 1928-1946

Obsah knihy:

Isaiah Berlin je jednou z nejvýznamnějších intelektuálních osobností dvacátého století, nejslavnějším anglickým myslitelem poválečné éry a předmětem stále většího zájmu a diskusí. Především je však jedním z nejlepších moderních představitelů mizejícího umění psaní dopisů. "Život nestojí za to žít, pokud člověk nemůže být nediskrétní k důvěrným přátelům," napsal Berlin jednomu korespondentovi. Tento první svazek zahajuje dlouho očekávanou edici jeho dopisů, která by mohla tuto poznámku převzít jako epigraf. Berlinův život stál za to, aby ho žil, jak pro sebe, tak pro svět. Naštěstí toho svým přátelům hodně řekl na papíře i osobně. Berlinovy dopisy odhalují významný růst a vývoj jeho osobnosti a kariéry v průběhu dvou desetiletí, která jsou v nich zahrnuta. Začínají jeho osmnáctiletým studiem na škole svatého Pavla v Londýně, zahrnují léta, kdy působil v Oxfordu jako vědec a profesor, a autorství jeho slavného životopisu Karla Marxe. Dopisy pokračují jeho pobytem za druhé světové války v USA a nakonec jeho cestou do Sovětského svazu v letech 1945-6 a návratem do Oxfordu v roce 1946. Citové vykořisťování, kanibalismus, který se mi asi nelíbí víc než cokoli jiného na světě. Benu Nicolsonovi, září 1937 Valery zde přednesl příjemnou, ale nudnou přednášku.

Říkal, že slova jsou jako tenká prkna nad propastmi, a když je rychle přejdete, nic se nestane, ale když se na některém z nich zastavíte a zíráte do propasti, dostanete závrať, a právě to filozofové dělají. Cressidě Bonham Carterové, březen 1939 Nikdy nemoralizuji. Mary Fisherové, 18. dubna 1940 Cítím se šťastný, jen když cítím solidaritu většiny lidí, kterých si vážím, se mnou a za mnou. Marion Frankfurterové, 23. srpna 1940 Žádná politika jistě není skutečnější než politika akademického života, žádná láska není hlubší, žádná nenávist není palčivější, žádné zásady nejsou posvátnější. Freye Starkové, 12. června 1944 Nikdo není tak zuřivě byrokratický nebo tak přísný na vojáky a řadové úředníky jako don převlečený za dočasného vládního úředníka vyzbrojeného nezničitelným komplexem nadřazenosti. Freye Starkové, 12. června 1944 Můj názor na to je, že pro osoby vašeho temperamentu nebude život na venkově dost živý. Život na venkově v Anglii závisí výhradně na (a) automobilech (b) venkovském vkusu. Jelikož nemáte ani jedno, domnívám se, že kromě víkendové chaty nebo něčeho podobného by vás život na venkově během krátké doby unudil. Rodičům, 31. ledna 1944 Tato země je bezpochyby největším shromážděním v zásadě dobrotivých lidských bytostí, jaké se kdy sešlo, ale myšlenka na pobyt zde zůstává noční můrou.

Rodičům, 31. ledna 1944 Jsem beznadějný diletant, pokud jde o fakta, a hodím se jen na sloupek drbů, pokud vůbec. W. J. Turnerovi, 12. června 1945 Anglie je stará chronická stížnost: každý den odpoledne v levém koleni a v levé noze pod čéškou, únavné, otravné, ne dost zlé, aby se s tím dalo jít spát, pravděpodobně nevyléčitelné a šíleně dráždivé, ale ne nutně nepravděpodobné, že by to vedlo ke skutečně vážné krizi, pokud nenastanou komplikace. Angusovi Malcolmovi, 20. února 194.