Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha představuje vybroušenou kritiku elitářství v moderní vědě a obhajuje rekonstruované pojetí objektivity, které zahrnuje multikulturní perspektivy a zkušenosti utlačovaných. Zatímco někteří čtenáři oceňují její zapojení do feministické a postkoloniální vědy, jiní kritizují Hardingovu argumentaci jako zmatenou a postrádající konkrétní příklady, což vede k rozporům a jazykovému zmatku.
Klady:⬤ Poskytuje ostrou kritiku neopozitivistického elitářství a přispívá k feministické a postkoloniální vědě.
⬤ Obhajuje nově definovaný pojem objektivity, který zahrnuje různé perspektivy.
⬤ Zdůrazňuje multikulturní kořeny moderní vědy a zpochybňuje vědecké mýty.
⬤ Nabízí cenné poznatky pro feministické a postkoloniální vědce.
Zápory:⬤ Některé argumenty jsou považovány za irelevantní nebo nedostatečně podložené příklady.
⬤ Autorčin styl psaní je kritizován jako spletitý a příliš složitý, což ztěžuje sledování její argumentace.
⬤ Rozpory v textu vedou ke zmatku a brání přehlednosti.
⬤ Chybí podrobná diskuse o nezápadních znalostních systémech.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Is Science Multicultural?: Postcolonialisms, Feminisms, and Epistemologies
Obsah knihy:
Je věda multikulturní? zkoumá, co se od sebe mohou naučit evropská/americká, feministická a postkoloniální studia vědy a techniky za poslední tři desetiletí. Sandra Hardingová představuje a rozebírá řadu postkoloniálních studií vědy a jejich důsledky pro "severní" vědu.
Všechny tři kmeny vědeckých studií se vyvinuly v kontextu projektů vědy a techniky po druhé světové válce. Ukazují, jak technovědecké projekty znamenají pro různé skupiny různé věci. Význam, který jim přikládá kultura Západu, nemusí být sdílen nebo může být diametrálně odlišný v kulturách v jiných částech světa.
Všichni by se však shodli na tom, že vědecké projekty - včetně moderní vědy - jsou "lokálními znalostními systémy". Zájmy a diskurzivní zdroje, které různé skupiny vědeckých studií do svých projektů přinášejí, a způsoby, jimiž organizují produkci svého druhu vědeckých studií, jsou rovněž výrazně kulturně lokální.
Jejich projekty se sice mohou neúmyslně sbližovat, ale zároveň si v zásadních ohledech protiřečí. V čem je tato nevyhnutelná kulturní podmíněnost poznání neocenitelným zdrojem a zároveň omezením pokroku v poznání přírody? Jaké výrazné zdroje nabízejí feministické a postkoloniální teoretičky vědy při přemýšlení o dějinách moderní vědy, o rozmanitosti "vědeckých" tradic v mimoevropských i evropských kulturách a o směrech, kterými by se mohly ubírat méně androcentrické a eurocentrické vědecké projekty? Jak by mohly být projekty moderní vědy pevněji spojeny s prodemokratickými touhami, které se tak hojně ozývají v současném životě? Studie pečlivě vyvažuje poststrukturalistické a konvenční epistemologické zdroje a v závěru navrhuje nové směry uvažování o objektivitě, metodě a reflexivitě ve světle nového chápání, které se vyvinulo ve světě po druhé světové válce.
