Původní název:
The Animal/Human Boundary: Historical Perspectives
Obsah knihy:
Způsob, jakým lidé vyjadřují své identity, sociální hierarchie a jejich převrácení prostřednictvím vztahů se zvířaty, je v posledních letech plodným tématem antropologických a historických výzkumů. Autoři tohoto svazku upozorňují na symbolické významy zvířat, od obsazování studentů prvních ročníků jako kozlů na středověkých univerzitách až po reprezentaci škůdců jako chamtivých zlodějů v raně novověké Anglii.
Eseje v tomto svazku se však zabývají i hmotnějšími a tělesnými aspekty vztahů mezi zvířaty a lidmi, jako jsou předpisy týkající se stravování, agrese a transplantace zvířecích orgánů lidem (xenotransplantace). Moderní biologové stále více problematizují hranici mezi člověkem a zvířetem. Vědci zpochybnili údajně jedinečnou schopnost člověka používat jazyk.
Šimpanzi a gorily se podle nich naučili komunikovat pomocí americké znakové řeči.
Kromě toho někteří vědci považují propracovanost způsobů komunikace u druhů, jako jsou delfíni a zpěvní ptáci, za něco, co zpochybňuje názor, že člověk je jedinečně schopný složitých projevů. Vzhledem k tomu, že studie primátů, kteří nejsou lidmi, hrozí zpochybnit dlouho zastávaný předpoklad, že pouze lidé mají sebeuvědomění.
Otázkou se stává: Jak lze pevně odlišit člověka od ostatních zvířat? Mezi přispěvateli jsou Piers Beirne, Richard W. Burkhardt, Jr, Mary E. Fissell, Paul H.
Freedman, Ruth Mazo Karras, Susan E. Lederer, Rob Meens, John H. Murrin, James A.
Serpell a H. Peter Steeves.
Angela N. H. Creagerová a William Chester Jordan jsou spolupracovníky Centra historických studií Shelbyho Culloma Davise na Princetonské univerzitě.
