Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha poskytuje komplexní analýzu německé vojenské strategie v Pobaltí během druhé světové války, zejména se zaměřením na Hitlerovo rozhodování a operace skupiny armád Sever. Nabízí vhled do strategických úvah a chyb, kterých se německé velení dopustilo, zejména v souvislosti se sovětskými ofenzívami. Název knihy však může být zavádějící, neboť její obsah zahrnuje více než jen „koncepci vlnolamů“ a nedostatek map čtenáři ubírá na přehledu.
Klady:⬤ Nabízí podrobnou analýzu německých strategií a rozhodování během druhé světové války v Pobaltí.
⬤ Poskytuje vhled do strategického významu Pobaltí a dopadů Hitlerových rozhodnutí.
⬤ Dobře napsaný text s rozsáhlými odkazy na další díla a historické prameny.
⬤ Slouží jako cenný zdroj informací jak pro příležitostné čtenáře, tak pro pokročilé vědce se zájmem o druhou světovou válku.
Zápory:⬤ Název může být zavádějící; nezaměřuje se výhradně na „koncept vlnolamů“.
⬤ Chybí odpovídající mapy, což ztěžuje vizualizaci klíčových míst a událostí.
⬤ Někteří recenzenti považovali prezentaci za nepřehlednou a měli pocit, že mohlo být poskytnuto více podrobností.
⬤ Několika čtenářům připadala opakující se nebo příliš podobná předchozím dílům autora.
(na základě 19 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Hitler's Wave-Breaker Concept: An Analysis of the German End Game in the Baltic
Obsah knihy:
Mezi mnoha kontroverzními tématy druhé světové války vyniká debata o strategii Německa na severu Sovětského svazu, když se válka otočila a obrovské ruské armády se začaly blížit k Berlínu. V této dlouho očekávané práci Henrik Lunde - bývalý důstojník amerických speciálních sil a autor proslulých předchozích prací o taženích v Norsku a Finsku - obrací svůj pohled na ústup skupiny armád Sever.
Autor, který problém chladnokrevně analyzuje, nejprve uznává, že Hitler - často obviňovaný z toho, že se drží na uzdě jen kvůli ní - měl v tomto případě pádné důvody udržet si kontrolu nad pobřežím Baltského moře. Bez ní by byl odříznut od dodávek železné rudy ze Švédska, ohroženy by byly německé námořní (ponorkové) základny a celá sympatická oblast Evropy - včetně Východního Pruska - by byla opuštěna. Na druhou stranu by udržení kontroly Německa nad Baltským mořem znamenalo pohodlné zásobování sil na pobřeží - nebo v případě nutnosti evakuaci - a co je možná nejdůležitější, zbývající německé obranné kapsy za hlavním tažením Sovětů do Evropy by vázaly neúměrné útočné síly. Pevné německé síly, které by zůstaly na pobřeží a na jejich křídlech, by mohly zlomit sovětskou přílivovou vlnu.
Na rozdíl od dnešního vojenského plánování se však německé vrchní velení v situaci, která se měnila z měsíce na měsíc, muselo rychle rozhodovat a hazardovat, přičemž na rychle rozhodnutých hodech kostkou byl v sázce osud statisíců vojáků a celého národa.
Jak Henrik Lunde v této práci pečlivě popisuje, Hitler se mýlil. Tím, že Sověti nechali celé čtyři bojem zocelené armády v izolaci podél Baltu, narazili při tažení k Odře na slabší odpor, než měli právo očekávat. Protože měli vlastní hospodářské zdroje (nebo zdroje pomoci), nestarali se o Hitlerovu zásobovací linii a místo toho se jednoduše vrhli na jeho centrum moci: Berlín. Po jeho obsazení mohly být zbývající německé kapsy zlikvidovány. Němci se tak připravili o mnoho svých nejsilnějších sil v době, kdy je nejvíce potřebovali, a došlo k vrcholné bitvě o jejich hlavní město.
V této knize jsou popsány boje i strategie v závěrečných fázích bojů v Severním divadle, přičemž Lundeho nestranná analýza kampaně je odměnou pro každého studenta druhé světové války.
