Glafyra k Pentateuchu, 1. díl: Genesis

Recenze čtenářů

Kniha nabízí čtivý překlad spisů Cyrila Alexandrijského, zejména se zaměřením na Genesis. Zatímco první svazek je dobře hodnocen a představuje silné teologické postřehy, druhý svazek je méně uspořádaný a vzbuzuje obavy z Cyrilových negativních názorů na Židy.

⬤ Čtivý překlad
⬤ pronikavý pohled na Genesis
⬤ silné pochopení Ježíše a Ducha svatého
⬤ cenný doplněk moderních českých překladů raně křesťanských spisů.

Druhý svazek postrádá organizaci a přehlednost ve výběru pasáží; Cyrilův silný odpor k Židům lze těžko přehlédnout.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Glaphyra on the Pentateuch, Volume 1: Genesis

Obsah knihy:

Cyril Alexandrijský (asi 376-444) je známý především svou obhajobou pravověrnosti v době nestoriánského sporu o Kristovu přirozenost. Zdaleka největší část Cyrilova literárního díla však tvořily komentáře ke knihám Starého i Nového zákona, které vznikly ještě předtím, než se v roce 428 rozhořela christologická debata.

Jedním z těchto děl velkého rozsahu byla takzvaná Glafyra ("elegantní komentáře") k Pentateuchu. Ta obsahuje celkem třináct samostatných "knih" neboli svazků: sedm ke knize Genesis, tři ke knize Exodus a po jedné ke knihám Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Komentáře se týkají především narativních částí Pentateuchu, proto je větší prostor věnován Genesis, i když je zde zpracována i řada právních předpisů.

Tento svazek, obsahující všech sedm knih o Genesis, je prvním z plánovaného dvousvazkového kompletu, který poprvé nabídne překlad celé Glafyry v češtině.

Cyrilovy cíle v rámci komentáře jsou jak teologické, tak pastorační. Jeho zvolená metoda začíná úvahou o historia.

Zde se alexandrijský patriarcha zabývá textem na doslovné úrovni. V této fázi vysvětluje veškeré historické, kulturní a někdy i jazykové a textové problémy, které jsou v úryvku prezentovány, po čemž následuje teologické poučení nebo poučení praktičtějšího rázu založené na doslovném výkladu. Výklad pak přechází k teorii.

To je Cyrilův oblíbený termín pro kontemplaci duchovního smyslu, tj. Kristova tajemství, které se podle něj pevně skrývá pod povrchem starozákonního textu. S velkou obratností a důsledností Cyril identifikuje prvky ve starověkých vyprávěních jako postavy nebo "typy a stíny" Pána Ježíše Krista, církve a učení evangelia.