Feminizace hladomoru - Vyjádření nevyjádřitelného?

Původní název:

Feminization of Famine - Expressions of the Inexpressible?

Obsah knihy:

Současným zobrazením hladomoru a katastrof dominují ženské obrazy. Kniha Feminizace hladomoru zkoumá tyto reprezentace, zejména literaturu vzniklou v souvislosti s irským „velkým hladomorem“ ve 40.

letech 19. století a bengálským hladomorem ve 40. letech 20.

století. Kelleher osvětluje opakující se motivy: převahu obrazů matky a dítěte, zkoumání vyhladovělých ženských těl a spoléhání se na ženskou postavu při vyjadřování do značné míry „nevyjádřitelné“ reality hladomoru.

Tato historická kritika, která se ptá, co dává těmto obzvláště ženským obrazům jejich afektivní sílu, a analyzuje reakce, které vyvolávají, odhaluje nápadné paralely mezi těmito dvěma „velkými“ hladomory a současnými reprezentacemi podobných přírodních katastrof a neštěstí. Kelleher začíná kritickou četbou románů a povídek napsaných o irském hladomoru za posledních 150 let, od románů Williama Carletona a Anthonyho Trollopea až po spisy Liama O'Flahertyho a Johna Banvilla. Poté se věnuje méně známé literatuře - dílům napsaným ženami.

Tato literatura je čtena v kontextu bohaté škály dalších pramenů, včetně očitých svědectví, memoárů, novinářských zpráv a historiografie hladomoru. V závěru knihy, která se zabývá čtením zpráv o hladomoru v Bengálsku ve dvacátém století, se ukazuje, jak zásadní roli při definování pojmů hladomoru hrály genderové reprezentace.