Faraonovy pohromy

Recenze čtenářů

Kniha nabízí jedinečný pohled na biblický exodus a představuje příběh očima egyptského duchovního, přičemž vyvažuje historickou přesnost s poutavým vyprávěním.

Dobře prozkoumaná, elegantně napsaná, nabízí svěží a věrohodný výklad příběhu o exodu, snadno se čte, poutavě vykresluje postavy a události a úspěšně oživuje zájem o biblická vyprávění.

Někteří čtenáři mohou pociťovat nedostatečnou hloubku při zkoumání některých postav nebo mohou dát přednost dramatičtějšímu výkladu známých příběhů.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Plagues of Pharaoh

Obsah knihy:

Starověký Egypt je mocná a prosperující země plná hrdých, moderních a zbožných lidí. Jejich faraon je potomkem bohů, dotýká se ho nesmrtelnost a nedokáže se dopustit ničeho špatného. Jeho lid ho miluje, uctívá a bojí se ho stejně jako boha Ra, který se jim denně zjevuje jako slunce a jehož odchod každý večer za soumraku opěvují.

Hannu je jedním z faraonových nejvyšších a nejoblíbenějších služebníků, povýšený na druhého egyptského vezíra. Uctívá faraona, svého boha-krále, který vládne Egyptu v blahobytu a míru; jejich nepřátelé jsou poraženi a ti lstiví Hebrejci zotročeni. Hannu ví, že Hebrejci musejí trpět, aby Egypt zůstal velkou říší; je těžké jim věřit, jsou chytří a úlisní. Ze svého vyvýšeného postavení Hannu pomáhá faraonovým dozorcům, kteří Hebrejce využívají k budování velkých měst a pomníků faraona a mnoha bohů, kteří pomáhají udržovat Egypt v bezpečí a nasycení. Hannu také pomáhá faraónovým kněžím a kouzelníkům, kterým pomáhá obsluhovat četné egyptské bohy, a také generálům, kteří prosazují faraónovu božskou lásku.

Hannu žárlivě sledoval, jak Mojžíš vyrůstá ve faraonově paláci, jak ho král-boh adoptuje a stane se z něj princ, zatímco Hannu se učí přízemním způsobům ministra. Když se Mojžíš, který byl pět let pryč, vrací po dlouhé nepřítomnosti na faraonův dvůr, vypadá jinak než muž, kterého faraonova dcera našla plavat v koši na Nilu a vychovala z něj prince. Hannu a dvůr ho považují za nepravděpodobného posla jakéhokoli boha, který se hrbí ve svém vyběleném a potrhaném rouchu. Přesto Mojžíš prohlašuje, že je přesně takový, když popraskanými rty nařizuje, že faraon "musí nechat můj lid odejít, aby se po tři dny klaněl našemu Bohu v dalekých zemích".

Začíná tak válka vůlí a víry, kdy Mojžíš předpovídá jednu pohromu za druhou, které přivolává Bůh zotročených Hebrejců a požaduje, aby byli Hebrejci osvobozeni. Faraon, který každou pohromu vyvrací jako magii nebo méně, je odmítá propustit a pohromy jsou stále strašnější. Obyvatelé Egypta snášejí, jak se jejich milovaný a životodárný Nil mění v krev, trpí nákazami a jsou svědky nebývalé zkázy své milované vlasti. I když faraon trpí s nimi a souhlasí s Mojžíšovými požadavky, neustále svůj souhlas odvolává a dokonce nařizuje, aby byly životy Hebrejců ztvrdnuty.

V obavách z vyhladovění a záhuby svého národa se egyptský lid vyděsí, ale neodváží se jít proti vůli faraona, boha-krále, jehož se dotýká nesmrtelnost.

Když pohromy pustoší Egypt, je Hannu přesvědčen, že je třeba jednat, i kdyby to mělo ochránit jeho rodinu. Jeho syn Paneb předpověděl vlastní smrt a jeho malá dcera Lapis nechápe, proč tolik trpí. Jeho žena Chiome, která ví, že její manžel má faraonovo ucho, prosí Hannua, aby přiměl krále bohů naslouchat rozumu. Sám Hannu se cítí bezmocný, faraon se radí se svými předky, božskými božími králi, kteří řídí jeho kroky. Smrtelníkům, jako je Hannu, v tak závažných záležitostech nenaslouchá.

Když je předpovězena poslední z pohrom, nejstrašnější ze všech, Hannu je odhodlán zachránit svou vlastní rodinu, ne-li celý Egypt. Jeho cesta za nalezením způsobu, jak je zachránit, vede k zoufalým činům odvahy, víry a pokory uprostřed tolika pýchy a hrůzy.