Recenze čtenářů
Shrnutí:Nejnovější básnická sbírka Idry Novey je hlubokým a reflexivním zkoumáním společenských otázek, které čerpá z tématu vězení jako metafory lidské zkušenosti. Sbírka zachycuje škálu hlasů a emocí strohým a úsporným stylem, který čtenáře vtáhne do promyšlené kritiky toho, jak společnost zachází s druhými, protkané osobní vzpomínkou.
Klady:⬤ Hluboce reflexivní a pronikavá poezie, která kritizuje společenské problémy
⬤ použití strohého a úsporného jazyka umocňuje emocionální rezonanci
⬤ silná obraznost, která je půvabná i působivá
⬤ autorka je oceňována pro svou osobitost a otevřenost.
Zápory:⬤ Některým čtenářům může připadat tón příliš odtažitý nebo observační
⬤ témata mohou být pro někoho příliš těžká nebo nepříjemná
⬤ důraz na citové zmatky se nemusí líbit každému.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Exit, Civilian: Poems
Obsah knihy:
Ve své druhé sbírce Idra Noveyová vstupuje do věznic, soudních budov a jeskyní, aby prozkoumala, co znamená uvěznění v jednadvacátém století. Od pípajících dveří věznice v New Yorku po violoncello hrající v bývalém vězení v Chile se autorka dívá na věznice, které se otevřely, zavřely a proměnily, aby prozkoumala, jak stigma uvěznění změnilo americké rodiny, včetně její vlastní. Novey píše o rozšiřujícím se vězeňském komplexu, který byl kdysi polem, a představuje si, co čeká civilisty, kteří do něj každý den vstupují a vystupují z něj.
O strašení.
Nakreslili jsme vězení do písku a ono nechtělo zmizet.
Ani pod pěnou těch největších vln.
Na dveřích se držela utržená noha hvězdice.
Na mřížích nad okny ulpěl kus mořské řasy.
Příliv se zvedl a my si pomysleli: Tolik k vězení.
Někdo se zeptal, proč jsme tu věc nakreslili,.
A jestli jsme zestárli, když jsme se na to takhle dívali.
Cítili jsme nutkání pomilovat se v písku o pár metrů dál.
Pak jsme nakreslili další, jen abychom zjistili, jestli se budeme milovat znovu.
