Epidemie a zotročení: Biologická katastrofa na domorodém jihovýchodě, 14

Recenze čtenářů

Kniha je oceňována pro průkopnické poznatky o vlivu nemocí Starého světa na jihovýchodě USA, zejména na konci 17. století, s důrazem na roli indického obchodu s otroky a koloniálních výbojů. Zatímco výzkum je považován za působivý a podnětný, někteří recenzenti se pozastavují nad autorovým přístupem a pohledem na probíraná témata. Domnívají se, že autor mohl lépe představit tradiční indiánské perspektivy a kulturní zvyklosti, které mohou být v analýze přehlíženy.

⬤ Přelomová vědecká práce, která zpochybňuje běžná historická vyprávění
⬤ působivý výzkum a dobře napsané
⬤ účinně vyvrací mylné představy o historii původních obyvatel Ameriky
⬤ důležitý přínos pro pochopení dopadu nemocí a otroctví.

⬤ Někteří recenzenti kritizují autorův přístup a nedostatečnou hloubku, pokud jde o tradiční indiánské perspektivy
⬤ obavy o kulturní porozumění a reprezentaci
⬤ autorovy závěry a metody nemusí plně zohledňovat složitost indiánských systémů a filozofií.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Epidemics and Enslavement: Biological Catastrophe in the Native Southeast, 14

Obsah knihy:

Epidemie a zotročení je průkopnickou studií o vztahu mezi obchodem s indiánskými otroky a šířením nemocí Starého světa v koloniálních jihovýchodních Spojených státech. Paul Kelton svědomitě sleduje patologii raných setkání Evropanů s původními obyvateli jihovýchodu a dochází k závěru, že zatímco původní obyvatelé trpěli řadou onemocnění již před kontaktem, domorodci měli s novými zárodky nejvýznamnější zkušenosti až dlouho po prvních kontaktech v šestnáctém století.

První epidemii neštovic v celém regionu Kelton klade do devadesátých let 16. století a její šíření připisuje obchodu s indiánskými otroky. V letech 1696 až 1700 postihly domorodé komunity od atlantického pobřeží až po údolí Mississippi katastrofální počty mrtvých v důsledku neštovic.

Další nemoci, které následovaly po neštovicích, zničily původní společnosti. Kelton však zjistil, že k takovým biologickým katastrofám nedocházelo jen proto, že domorodci v regionu neměli imunitu.

V poslední polovině sedmnáctého století kolonie Virginie a Jižní Karolíny začlenily jihovýchod do většího atlantického světa, který do domorodých vesnic přiváděl nebývalý objem lidí, zboží a nakonec i zárodků. Kelton ukazuje, že zejména anglický obchod s domorodými otroky usnadnil šíření neštovic a způsobil, že domorodé obyvatelstvo bylo obzvláště náchylné k infekcím a úmrtnosti, protože intenzivní násilí nutilo podvyživené uprchlíky shlukovat se v kompaktních osadách plných bakterií.

Do roku 1715 se počet domorodých obyvatel prudce snížil, což způsobilo kolaps obchodu, který umožnil tak masivní vylidňování. Paul Kelton je docentem historie na Kansaské univerzitě.