Dvacet let v Hull-House: S autobiografickými poznámkami

Recenze čtenářů

Kniha nabízí cenné informace o životě Jane Addamsové, jejích sociologických názorech a jejím přínosu pro hnutí sociálního evangelia a sociální reformy v Americe na počátku 20. století. Zatímco obsah je chválen pro svou hloubku a dopad, někteří čtenáři shledávají problémy s formátem a prezentací edice.

Kniha poskytuje hluboký vhled do života Jane Addamsové a její práce v přistěhovalecké čtvrti, je považována za mezník v oblasti americké sociální problematiky a ukazuje promyšlený přístup Addamsové k aktivismu a sociálním otázkám. Je považována za snadné čtení a lze ji vřele doporučit jak studentům sociální práce, tak milovníkům historie.

Mnozí čtenáři považují současné vydání za špatně formátované, s problémy týkajícími se velikosti písma a mezer, které znesnadňují čtení. Někteří čtenáři vyjadřují nespokojenost se stylem psaní a mají pocit, že vydání postrádá dostatečné základní informace o Jane Addamsové.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Twenty Years at Hull-House: With Autobiographical Notes

Obsah knihy:

Jane Addamsová (6. září 1860 - 21. května 1935), známá jako „matka“ sociální práce, byla průkopnice americké osadní politiky, sociální pracovnice, veřejná filozofka, socioložka, veřejná správkyně, protestní aktivistka, spisovatelka a vůdčí osobnost v oblasti volebního práva žen a světového míru. Spolu s Ellen Gatesovou Starrovou založila první osadní dům ve Spojených státech, chicagský Hull House, který se později stal známým jako jeden z nejznámějších osadních domů v Americe. V době, kdy se prezidenti jako Theodore Roosevelt a Woodrow Wilson označovali za reformátory a sociální aktivisty, byla Addamsová jednou z nejvýznamnějších reformátorů pokrokové éry. Pomáhala Americe řešit a zaměřovat se na otázky, které se týkaly matek, jako byly potřeby dětí, místní veřejné zdraví a světový mír. Ve své eseji „Využití žen v městské správě“ si Jane Addamsová všimla souvislosti mezi fungováním státní správy a domácností a uvedla, že mnoho oddělení státní správy, jako je například hygiena a školní výchova dětí, lze vysledovat zpět k tradičním rolím žen v soukromé sféře. Jednalo se tedy o záležitosti, o nichž by ženy měly více znalostí než muži, a proto ženy potřebovaly hlasovací právo, aby mohly co nejlépe vyjádřit svůj názor. Řekla, že pokud mají být ženy zodpovědné za to, aby se jejich komunity daly do pořádku a staly se lepším místem k životu, musí mít možnost volit, aby tak mohly účinně činit.

Addamsová se stala vzorem pro ženy ze střední třídy, které se dobrovolně snažily povznést své komunity. Stále více je uznávána jako představitelka americké pragmatické filozofické školy a mnozí ji označují za první ženu „veřejného filozofa v dějinách Spojených států. V roce 1889 spoluzaložila Hull House a v roce 1920 byla spoluzakladatelkou ACLU. V roce 1931 jí byla jako první Američance udělena Nobelova cena za mír a je uznávána jako zakladatelka profese sociální práce ve Spojených státech.

V 90. letech 19. století se Hull-House nacházel uprostřed hustě obydlené městské čtvrti, kterou obývali italští, irští, němečtí, řečtí, čeští, ruští a polští židovští přistěhovalci. Ve 20. letech 20. století začali ve čtvrti zapouštět kořeny Afroameričané a Mexičané, kteří se zapojili do klubů a aktivit v Hull-House. Jane Addamsová a obyvatelé Hull-House poskytovali dětem pracujících matek školky a denní péči, úřad práce, uměleckou galerii, knihovny, kurzy angličtiny a občanské výchovy, divadelní, hudební a výtvarné kurzy. S rozšiřováním komplexu na třináct budov podporoval Hull-House další kluby a aktivity, například Muzeum práce, Jane Club pro svobodné pracující dívky, místa pro setkávání odborových skupin a širokou škálu kulturních akcí.

Dvacet let v Hull-House je příběhem tohoto období S autobiografickými poznámkami Jane Addamsové.