Duchovní základy morálky: Fr. z Assisi a Kristův impuls (Cw 155)

Recenze čtenářů

Recenze knihy zdůrazňují hloubku a inspirativnost esejů a přednášek Rudolfa Steinera a vyzdvihují jejich schopnost poskytnout vhled do historie a osobního růstu. Čtenáři oceňují historické souvislosti a předkládaná transformační vyprávění, zejména ta, která ilustrují vývoj morálního charakteru. Je zde však náznak, že kniha může být určena specifickému publiku, které se zajímá o Steinerovy filozofické a duchovní myšlenky.

Eseje jsou krásně napsané a inspirativní, nabízejí jasný vhled do historie a lidství. Poskytují příležitost k osobnímu růstu a pochopení morálky. Kniha byla dobře přijata při skupinových diskusích, což naznačuje její potenciál pro kolektivní zkoumání. Promyšleně se zabývá kritikou Steinerových myšlenek.

Kniha může zaujmout především ty, kteří se již o dílo Rudolfa Steinera zajímají, což potenciálně omezuje její přístupnost širšímu publiku.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Spiritual Foundation of Morality: Frandis of Assisi and the Christ Impulse (Cw 155)

Obsah knihy:

Morální kázání nemůže nastolit morálku. Pouze proniknutím do skrytých tajemství života můžeme najít jeho morální zdroje.

Lidstvo vždy projevovalo morální život. Například ve staré Indii spočívala morálka v oddanosti duchu: v Evropě byla kardinální ctností odvaha. Abychom však pochopili jejich vzájemný vztah, je třeba vzít v úvahu vývoj vědomí.

Původně byla morálka darem bohů, součástí lidské přirozenosti, ale v průběhu evoluce docházelo k chybám, odchylkám, odpadnutí.

Přesto je v základu lidské přirozenosti stále něco božského. V tomto krátkém, velmi oblíbeném cyklu tří přednášek Rudolf Steiner na příkladu svatého Františka z Assisi naznačuje zdroje pro obnovení živé morálky.

Ve starověku vládla určitá verze kastovního systému. Pak přišel Buddha se svým učením o rovnosti a soucitu. Toto učení se hodilo zejména pro Evropu.

A tak "několik století po začátku křesťanské éry" vznikla na břehu Černého moře esoterická škola, kde se Buddhovo učení prolínalo s křesťanskými podněty. Z této školy vycházely dva proudy: buddhističtější proud rovnosti a bratrství a proud křesťanské morálky. Z této školy, prostoupené vnějšími Kristovými silami, pocházel svatý František.

Rudolf Steiner vysvětluje, jak byl duchovní svět spojen s jeho příchodem. Sv.

František je příkladem morálky jako střední cesty. Vidíme, jak se bojovná povaha proměňuje v projev milosrdenství, soucitu a lásky. Rudolf Steiner ukazuje proměnu ctností prostřednictvím vývoje vědomí a především prostřednictvím vtělení Krista v mystériu Golgoty.

Od té doby morálka - pokud je pravou morálkou - pracuje na budování Kristovy bytosti.

Proto se František snažil žít životem podobným Kristu a usiloval o intenzivní osobní vztah ke Kristu a ke kříži.