Drogové eseje: Aleister Crowley se zamýšlí nad hašišem, kokainem a absintem.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 5 hlasů.

Původní název:

The Drug Essays: Aleister Crowley's Reflections on Hashish, Cocaine & Absinthe

Obsah knihy:

Eseje v této sbírce představují myšlenky a úvahy Aleistera Crowleyho o drogách. První část se zabývá Crowleyho zkušenostmi s hašišem a jeho použitím při mystických rituálech. Druhá část zkoumá kokain a zabývá se otázkou, zda by měl být regulován zákonem. A konečně část třetí se zabývá smyslností absintu a jeho rolí ve společnosti.

Tyto eseje jsou fascinující jak tím, co prozrazují o Crowleyho názorech na drogy, tak tím, jak se dotýkají některých hlavních zájmů okultisty: hledání transcendence a spojení vědy s mystikou.

Crowley se podle vlastního vyjádření zajímal o drogy, protože se chtěl vrátit k tomu, co nazýval "čistou duší" vesmíru. Sám sebe představuje jako vědce, který studuje drogy kvůli jejich schopnosti rozšiřovat lidské vědomí. Věřil, že zejména hašiš je ideálním nástrojem, jak člověka uvést do kontaktu s hlubší pravdou a vědomím. "Hašiš přinejmenším podává důkaz o novém řádu vědomí, a (zdá se mi) právě tento prima facie případ mystici vždy potřebovali vyložit a nikdy nevysvětlili," napsal.

Hašiš otevíral dveře k mystickým zážitkům, ale Crowley trval na tom, že tato droga není nic jiného než nástroj - nikdy neměla být používána jako cíl. "Hašiš mi slouží pouze jako předběžná ukázka toho, že existuje jiný svět, kterého lze dosáhnout - nějakým způsobem," trval na svém Crowley.

Podobný názor má Crowley i na kokain. Psal, že užívání kokainu způsobuje intenzivní radost; stačí jedno šňupnutí, aby měl člověk pocit, že se z "hlísty" stává "motýl". Ale jako každá droga je i kokain jen nástrojem, který může lidem pomoci vymanit se z pozemského života a zachytit záblesky božského: "Štěstí kokainu není pasivní nebo klidné jako u zvířat; je sebeuvědomělé. Říká člověku, čím je a čím by mohl být; nabízí mu zdání božství, jen aby poznal sám sebe jako červa.".

Konečným cílem drog je podle Crowleyho rozšíření obzorů člověka. Crowley sám sebe představuje jako experimentátora, který se zabývá studiem možného využití drog. Pro většinu moderních čtenářů však bude těžké překousnout představu Crowleyho jako čistého badatele.

Bylo by jistě chybou brát tyto eseje zcela za bernou minci jako čistě vědecké a objektivní texty, za něž je Crowley považoval. To ovšem neznamená, že by postrádaly literární hodnotu.

Crowley psal, že opojení - ať už vínem, drogami, nebo uměním - je to, co člověku umožňuje povznést se nad svůj "žravý" život a dosáhnout transcendence. Dobře to vyjádřil zde:

"Přebytek vůle musí najít východisko v povznesení jedince k božství; a metodou takového povznesení je náboženství, láska a umění. Tyto tři věci jsou nerozlučně spjaty s vínem, neboť jsou druhy opojení.".

Tyto řádky pocházejí z Crowleyho eseje o absintu, který je v této sbírce zdaleka nejrapsodičtější. Crowley se netají svým obdivem k tomuto alkoholu. O "opalizujícím" vzhledu nápoje a o "vytržení", které vyvolává, se vyjadřuje přímo poeticky. "Absint" je vnímán jako čistá krása, osvobození od šedi všedního dne.

Možná právě to je dar, který nám tyto eseje mohou dát. Možná by bylo moudré, kdybychom eseje v této knize četli spíše jako objekty krásy, než abychom je příliš zkoumali z hlediska pravdivosti a přesnosti. Nejsou to chladná a tvrdá fakta. Jsou to myšlenky, opalizující jako absint v Crowleyho sklenici. Nejlépe se čtou, když můžeme odložit své pochybnosti a oddat se požitku z toho, co tento excentrický muž dokázal vytvořit.