Autor podrobuje zkoušce humor německého jazyka a kultury.
Na základě ukázek textů a výkladů přináší pohled na nejvýznamnější momenty jazykového humoru od středověku až po současnost. Vedle klasiků, jako jsou Eulenspiegel, Heine, Büchner, Nestroy, Loriot a Gernhardt, se objevují i neobvyklé příklady, jako je Wittenwilerův Prsten nebo ironická kritika nacistů, kterou Sander propašoval do svého překladu Wildea.
Autor srovnává a kritizuje Bergsonovu a Freudovu teorii komedie, vysvětluje lingvistické teorie humoru a zastává se Zijderveldovy teze, že komedie je formou nenásilného odporu. Závěrečná část přináší čtyři komentované příklady překladu textů jazykových her z angličtiny a francouzštiny do němčiny.
