Děti země

Recenze čtenářů

Kniha je hluboce osobním a emotivním vyprávěním o problémech rodiny přistěhovalců bez dokladů a poukazuje na problémy a složitosti imigračního systému v USA.Mnozí čtenáři ji považovali za přesvědčivé, pronikavé a krásně napsané memoáry, zatímco jiní poznamenali, že se někdy opakuje a příliš se zaměřuje na autorčinu roli oběti.

Kniha je krásně napsaná, poutavá a nabízí silný vhled do těžkostí přistěhovalců. Mnozí čtenáři měli pocit, že poskytuje potřebný pohled na imigrační proces, rozvíjí empatii a osobně rezonuje zejména s těmi, kteří znají zkušenosti imigrantů. Kniha byla doporučována pro svou lyrickou prózu, emocionální hloubku a jako důležité čtení pro pochopení imigrantského příběhu.

Někteří čtenáři považovali některé části vyprávění za pomalé nebo opakující se a potýkali se s autorovým přístupem zaměřeným na oběti. Objevily se i kritické připomínky týkající se zaměření na autorovy pocity vůči otci a složitost jeho rodinné dynamiky, které podle některých zastínily širší problematiku přistěhovalectví. Několik recenzentů vyjádřilo touhu po přímočařejším vyprávění a mělo pocit, že autorův poetický styl občas odvádí pozornost od sdělení.

(na základě 35 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Children of the Land

Obsah knihy:

Nezapomenutelné memoáry oceněného básníka o dospívání bez dokladů ve Spojených státech vyprávějí o strastech a radostech rodiny rozvrácené drakonickou politikou a popisují pokus jednoho mladého muže vybudovat si budoucnost v zemi, která popírá jeho existenci.

"Nebyl jsi duch, i když se tě celá země bála. Nikdo v tomto příběhu nebyl duch. Tohle nebyl příběh."

Když bylo Marcelu Hernandezovi Castillovi pět let a jeho rodina se chystala překročit hranici mezi Mexikem a Spojenými státy, utrpěl dočasnou, stresem vyvolanou slepotu. Castillovi se zrak vrátil, ale rychle pochopil, že než se s rodiči a sourozenci usadí v Kalifornii, musí se přesunout na práh neviditelnosti. Tak začal nový život, kdy se musel skrývat na očích a neustále dávat mimořádně dobrý pozor, protože se obával, že bude skutečně spatřen. Než se Castillo stal jedním z nejslavnějších básníků své generace, byl chlapcem, který se zdokonaloval v angličtině v naději, že nikdy nebude působit výjimečně.

Castillo s krásou, půvabem a upřímností vypráví o tom, jak se on a jeho rodina setkali se systémem, který s nimi zachází jako se zločinci, protože hledají bezpečný a obyčejný život. Píše o nedělním odpoledni, kdy otevřel dveře policistovi ICE, který měl jednu ruku na pouzdře, o hodinách, které strávil výrobou falešné karty sociálního zabezpečení, aby mohl pracovat a uživit rodinu, o deportaci svého otce a deseti letech, které strávil čekáním na návrat k manželce a dětem, jen aby mu byl návrat odepřen, a o matčině srdcervoucím rozhodnutí opustit děti a vnoučata, aby se mohla znovu setkat se svým odcizeným manželem a odejít do důchodu, kde se živila těžkou prací.

Děti země destilují trauma vysídlení, osvětlují lidské životy za titulky novin a slouží jako ohromující meditace o tom, co znamená být člověkem a občanem.