Cynické teorie: A proč to škodí všem?

Recenze čtenářů

Kniha „Cynické teorie“ od Jamese Lindsaye a Helen Pluckrose kritizuje vznik sociální spravedlnosti a její základy v postmoderní filozofii. Předkládá podrobné argumenty proti důsledkům teorií sociální spravedlnosti a zdůrazňuje odmítnutí osvícenských principů a potřebu návratu ke klasickému liberalismu. Autoři sledují historickou linii těchto myšlenek a jejich dopady na současnou společnost, akademické prostředí a kulturu a nabádají čtenáře k pochopení složitosti těchto hnutí.

⬤ Důkladný výzkum a dokumentace postmoderních teorií.
⬤ Srozumitelný a přístupný text, který demystifikuje složité koncepty.
⬤ Spravedlivé pojednání o postmoderních teoriích, aniž by se uchýlilo k argumentům typu „slaměný panák“.
⬤ Podporuje kritické myšlení a poskytuje rámec pro pochopení současného společensko-politického klimatu.
⬤ Užitečné pro pedagogy a jednotlivce, kteří chtějí pochopit dopad sociální spravedlnosti na společnost.

⬤ Akademický tón může být pro příležitostné čtenáře náročný.
⬤ Někteří čtenáři považovali argumenty za opakující se nebo málo živé.
⬤ Optimistický pohled autorů na liberalismus řešící politiku identit může některým kritikům připadat naivní.
⬤ Chybí konkrétní řešení pro boj s předkládanými problémy, což u čtenářů hledajících praktické rady vyvolává pocit beznaděje.

(na základě 604 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Cynical Theories: How Activist Scholarship Made Everything about Race, Gender, and Identity--And Why This Harms Everybody

Obsah knihy:

Wall Street Journal, USA Today a Publishers Weekly Bestseller

Times, Sunday Times a Financial Times Book of the Year Selection

Už jste slyšeli, že jazyk je násilí a že věda je sexistická? Četli jste, že někteří lidé by neměli cvičit jógu nebo vařit čínské jídlo? Nebo jste se dozvěděli, že být obézní je zdravé, že biologické pohlaví neexistuje nebo že rasisté mohou být jen běloši? Jste z těchto myšlenek zmatení a divíte se, jak se jim podařilo tak rychle zpochybnit samotnou logiku západní společnosti?

Helen Pluckroseová a James Lindsay v tomto zkoumavém a neohroženém svazku dokumentují vývoj dogmat, z nichž tyto myšlenky vycházejí, od jejich hrubého původu ve francouzském postmodernismu až po jejich zdokonalení v aktivistických akademických oblastech. Dnes je toto dogma rozpoznatelné jak podle svých důsledků, jako je kultura rušení a sociálně-mediální dogmata, tak podle svých principů, které jsou v mainstreamových médiích až příliš často přijímány jako axiomatické: vědění je sociální konstrukt; věda a rozum jsou nástroji útlaku; všechny lidské interakce jsou místem utlačovatelské mocenské hry; a jazyk je nebezpečný. Jak varují Pluckrose a Lindsay, nekontrolované šíření těchto protiosvícenských názorů představuje hrozbu nejen pro liberální demokracii, ale i pro modernitu jako takovou.

Pluckrose a Lindsay uznávají, že je třeba zpochybnit samolibost těch, kteří se domnívají, že spravedlivé společnosti již bylo plně dosaženo, a zároveň rozebírají, jak tato často radikální aktivistická stipendia přinášejí mnohem více škody než užitku, a to i těm marginalizovaným komunitám, které údajně obhajují. Podrobně také popisují její znepokojivě nedůslednou a neliberální etiku. Docházejí k závěru, že pouze díky správnému pochopení vývoje těchto myšlenek mohou ti, kdo si cení vědy, rozumu a důsledně liberální etiky, úspěšně čelit této škodlivé a autoritářské ortodoxii - v akademii, v kultuře i mimo ni.