Čtyři podivné povídky (Esprios Classics)

Recenze čtenářů

Sbírka Algernona Blackwooda „Čtyři podivné povídky“ obsahuje čtyři různé příběhy, které se zabývají podivnou fikcí a nabízejí atmosférické vyprávění, které se liší tempem a poutavostí. Zatímco někteří čtenáři oceňují hloubku a složitost Blackwoodovy prózy, jiným připadá příliš popisná a pomalá.

⬤ Evokující atmosféra a bohatá próza.
⬤ Jedinečné příběhy, v nichž se mísí horor a tajemno.
⬤ Jako kompilace čtyř povídek nabízí dobrou hodnotu, zejména proto, že je zdarma.
⬤ Poskytuje pohled na rané weird fiction, které ovlivnily pozdější autory, jako byl Lovecraft.

⬤ Některé povídky, zejména „Písek“, jsou příliš dlouhé a mohou působit rozvláčně.
⬤ Popisné psaní může být pro běžné čtenáře příliš složité.
⬤ Někteří čtenáři považovali příběhy za předvídatelné nebo ne tak poutavé jako jiná Blackwoodova díla.
⬤ Chybějící moderní formátování (např. obsah) může v digitálních verzích ztěžovat orientaci.

(na základě 23 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Four Weird Tales (Esprios Classics)

Obsah knihy:

Algernon Henry Blackwood (1869-1951) byl anglický spisovatel nadpřirozených příběhů. Na konci třicátých let začal Blackwood psát hororové povídky.

Byl velmi úspěšný, napsal deset knih povídek a vystupoval s nimi v rozhlase i v televizi. Napsal také čtrnáct románů a řadu divadelních her, z nichž většina byla inscenována, ale nebyla publikována. Byl vášnivým milovníkem přírody, což se odráží v mnoha jeho povídkách.

Ačkoli Blackwood napsal řadu hororových povídek, jeho nejtypičtější díla se nesnaží ani tak děsit, jako spíše vyvolat pocit úžasu. Dobrým příkladem jsou romány Kentaur (1911) a Julius LeVallon (1916) a jeho pokračování Jasný posel (1921).