Co z člověka udělal člověk

Původní název:

What Man Has Made Of Man

Obsah knihy:

Co z člověka udělal člověk. OBSAH: VZNIK VĚDY V MODERNÍM SVĚTĚ 3 PŘEDNÁŠKA 2. POSTAVENÍ PSYCHOLOGIE VE FILOZOFII A MEZI PŘÍRODNÍMI VĚDAMI 31 PŘEDNÁŠKA 3. DĚJINY PSYCHOLOGIE 61 PŘEDNÁŠKA 4. PSYCHOLOGIE V MODERNÍ DOBĚ. PSYCHOANALÝZA JAKO PSYCHOLOGIE 94 DOPLŇUJÍCÍ POZNÁMKY 124 EPILOG 235 SEZNAM ZÁKLADNÍCH POZNÁMEK 245 vu ÚVOD DR. FRANZE ALEXANDERA. Je neobvyklé psát úvod ke knize autora, jehož závěry, přístup k problematice a celý pohled na ni jsou diametrálně odlišné od závěrů autora úvodu. Proč jsem tedy přijal návrh pana Adlera napsat úvod k jeho knize a proč mě o to pan Adler požádal, jsou otázky, které vyžadují vysvětlení. Okolnosti, za nichž tyto čtyři přednášky vznikly, tento para dox objasní. Zabývaje se po dlouhou dobu psychoanalytickou výukou a klinickým studiem, dospěl jsem postupně k přesvědčení, že v tomto oboru stejně jako v jiných, kde studenti používají vysoce standardizované technické postupy a jsou pohlceni především drobným pozorováním faktů, zkrátka ve všech převážně empirických oborech, mají studenti sklon ztrácet perspektivu vůči vlastní práci. Toto přesvědčení se vrací do těch prvních dnů, které jsem strávil jako výzkumný pracovník ve fyziologii v experimentální laboratoři.

Tam jsem se poprvé seznámil s charakteristickou mentalitou moderního vědeckého výzkumu. Tam jsem poznal mravy a přednosti moderního výzkumu a poprvé jsem rozpoznal nebezpečí, které hrozí současnému vědeckému pracovníkovi. Toto nebezpečí se neomezuje jen na vědecké laboratoře, je to obecný problém dnešní doby. Člověk, vynálezce stroje, se stal otrokem stroje a vědec se při vývoji vysoce sofistikovaných metod zkoumání stal nikoli pánem, ale otrokem svého laboratorního vybavení. Došlo k extrémní specializaci zájmu a mechanizaci činnosti a vyvinul se skotom pro podstatné věci naivní víra v magickou všemohoucnost konkrétních technických postupů vede k rutinnímu, často sterilnímu ponoření do detailů bez zájmu o širší souvislosti nebo jejich pochopení. Bez nadsázky lze říci, že v mnoha vědeckých centrech ne zájem o určité zásadní problémy, ale náhodné vlastnictví nějakého nového přístroje řídí výzkumnou práci je zavedena nová laboratorní technika, která se šíří jako f ad do všech laboratoří, všude jsou pak vybírány problémy, které lze touto novou technikou nebo přístrojem přiblížit. Vědecký zájem o základy se ztrácí, výzkum je diktován víceméně náhodně technickými prostředky, které mají pracovníci k dispozici.

Tento postoj musí nutně vést k oné karikatuře vědecké etiky, která se dívá podezřívavě na vše, co zahrnuje rozum, a ne jen pozorování, a pohrdavě se staví k teoriím, neřku-li k hypotézám, které ještě nejsou prokázány. Existuje naivní zbožňování čistých faktů, která jsou shromažďována bez jakýchkoli vůdčích myšlenek. Psychoanalýza je vysoce empirický obor, v němž je student vystaven extrémní rozmanitosti pozorování a v jistém smyslu jedinečným faktům, neboť každý pacient představuje jedinečnou kombinaci společných prvků. V současné době prochází psychoanalytický klinik zdravou reakcí proti současné hojnosti teorie a zobecnění. Je v procesu přijímání mentality přírodovědce a přejímá všechny přednosti i slabiny naší éry laboratorního výzkumu. Stejně jako jeho ostatní kliničtí kolegové i on používá vysoce standardizovanou a vytříbenou techniku, ale za svou technickou zručnost platí vysokou cenu, kterou postupně ztrácí perspektivu a správný úsudek ohledně platnosti a omezení své techniky a vědecké práce vůbec...