Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.
Původní název:
What does it mean to be human in the aftermath of historical trauma?: Re-envisioning The Sunflower and why Hannah Arendt was wrong
Obsah knihy:
Co znamená být člověkem po masovém traumatu a násilí? Když oběti a pachatelé hrubého porušování lidských práv žijí ve stejné zemi a někdy i jako sousedé, jaké strategie mohou pomoci jednotlivcům a komunitám vyrovnat se s traumatem způsobem, který obětem navrátí důstojnost a pachatelům umožní nést odpovědnost za své zločiny? Tato esej se těmito otázkami zabývá.
Jsou zde diskutovány příklady, které ilustrují pokusy o vytvoření míst pro naslouchání, morální reflexi a zahájení obtížného procesu dialogu na komunitní i individuální úrovni po masovém traumatu a násilí. Uvádí se, že v důsledku historického traumatu vyžaduje obnovení lidských vazeb nový slovník rehumanizace.
Tento nový způsob lidského bytí vyžaduje "reparativní humanismus", který se otevírá směrem k horizontu etiky péče v zájmu transformované společnosti. Na příkladech ze dvou zdrojů je diskutována myšlenka "etiky péče". Nejprve jsou diskutovány poznatky z Komise pro pravdu a usmíření (TRC) v Jihoafrické republice, které ukazují, jak práce TRC umožnila dialogický prostor, v němž se při setkání obětí/přeživších a pachatelů objevily nové subjektivity.
Za druhé se esej zabývá reinterpretací knihy Simona Wiesenthala Slunečnice jako příběhu, který stále představuje výzvu, jak znovu získat smysl pro lidské bytí po nevýslovných zločinech proti lidskosti. V závěru eseje se kriticky zamýšlí nad etikou odpovědnosti Emmanuela Levinase jako důležitou vizí ve společnostech, které se vyrovnávají s násilnou a traumatickou minulostí.
