Co je židovský klasik: Eseje o osobním hlasu a disciplinární politice (What Is a Jewish Classicist?: Essays on the Personal Voice and Disciplinary Politics)

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

What Is a Jewish Classicist?: Essays on the Personal Voice and Disciplinary Politics

Obsah knihy:

V posledních letech žádná otázka neotřásla akademickou obcí a její rolí ve společnosti tak silně jako personální politika jejích institucí: kdo má přístup ke vzdělání? Jak to, kdo jste, mění to, co studujete a jak se tím zabýváte? Jak vědecká práce odráží politiku společnosti - jak by měla? Tyto nové eseje jednoho z nejznámějších znalců antického Řecka představují osvěžující a provokativní příspěvek k těmto diskusím.

Kniha Co je židovský klasik? analyzuje, jakou roli hraje ve vědecké práci osobní hlas badatele, jak se v rámci akademické disciplíny projevuje náboženství a kulturní identita a jak je překlad, jádro jakéhokoli zabývání se antickou literaturou, transformační praxí. Aktuální, poutavá, objevná kniha otevírá ostrý a osobní pohled na to, jak a proč se studium antiky stalo v současné kultuře takovým bitevním polem.

První esej se zabývá tím, jak akademici mohou a mají mluvit o sobě a jak taková pozice ovlivňuje vědeckou práci - může někdo vyprávět svůj vlastní příběh s dostatečným sebevědomím, sofistikovaností a péčí? Druhý esej, podle něhož je kniha nazvána, přistupuje k oboru více sociálně-antropologicky a klade si otázku, jak jeho vzorce začleňování a vylučování, jeho strategie identifikace a uznání přispěly k utváření oboru klasiky. Toto úvodní tázání otevírá fascinující historii změn - jak byli Židé po mnoho let z oboru vyloučeni, ale postupně se do něj po druhé světové válce snáze asimilovali. To následně vyvolává obtížné otázky týkající se současného zaměření na rasu a barvu pleti jako určující aspekty osobní identifikace a na to, jak akademická obec odráží nebo přispívá k širší politice společnosti. Třetí esej volí jiný historický přístup a nahlíží na infrastrukturu či technologii oboru prostřednictvím jedné z jeho nedílných a léty prověřených praktik, totiž překladu. Pojednává o tom, že překlad zdaleka není pouhou technikou, ale transformační činností, která pomáhá každému klasikovi stát se tím, čím je. Každá generace totiž potřebuje své vlastní překlady, protože každá doba nově definuje svůj vztah k antice.