Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.
Původní název:
Cixous, Irigaray, Kristeva: The Jouissance of French Feminism
Obsah knihy:
CIXOUS, IRIGARAY, KRISTEVA.
JOUISSANCE FRANCOUZSKÉHO FEMINISMU.
Kelly Ivesová.
Tato kniha je poetickou studií tří francouzských feministek, Luce Irigaray, Julie Kristevy a Hlne Cixous, "svaté trojice" francouzského feminismu. Cixous, Luce Irigaray a Kristeva vytvořily jedny z nejinspirativnějších, nejpronikavějších a nejosvětlenějších textů o současném feminismu a filozofii.
POZNÁMKA AUTORKY: Kelly Ivesová píše: "Doufám, že se mi podařilo zprostředkovat trochu inspirace a vzrušení, které jejich dílo vzbuzuje. Tyto tři feministky / filozofky / řečnice / básnířky jsou neobyčejně obohacující. Jejich texty jsou inspirativní a neomezují se na to, že by měly říct jednu nebo dvě věci. Spíše toho říkají hodně a o hodně. Někdy píší věci, které jsou pobuřující, jindy jsou neuvěřitelně, palčivě pronikavé.".
ÚRYVEK Z ÚVODU.
Hlne Cixous, Luce Irigaray a Julia Kristeva mají různé způsoby psaní. Někdy píší střízlivým tónem kulturního kritika, filozofa nebo psychoanalytika. Mají ostrý feministický hlas (Cixous a Irigaray více než Kristeva). Jsou to způsoby osobních vzpomínek. V rozhovorech mají uvolněný, neformální modus. A co je nejsilnější, mají lyrický modus. Tak Cixousová, nejvíc "poetická" ze všech tří, pronikne do vizionářského, ultraliterárního způsobu psaní.
Také Luce Irigarayová přechází, méně často než Hlne Cixousová, z kritické formy do lyrické. V díle jako "Když naše rty spolu mluví" tak Irigarayová napíše poetické věty typu "Polib mě. Dva rty líbají dva rty a otevřenost je opět naše". To je věta, která se u většiny kulturních teoretiků nikdy neobjeví mimo uvozovky. U Jacquese Derridy, Jacquese Lacana, Gillese Deleuze, Jeana Baudrillarda, Michaila Bachtina, Michela Foucaulta, Rolanda Barthese nebo Jeana-Paula Sartra nenajdeme příliš často psát "polib mě".
Hlne Cixous, Luce Irigaray a Julia Kristeva se od mnoha kulturních teoretiků a filozofů odlišují právě tímto osobním, zpovědním a poetickým způsobem psaní, kdy se přímo obracejí na čtenáře jako na druhého, na "ty" v intimním vztahu. Derrida, Foucault, Baudrillard a Jakobson jsou takto osobní jen zřídka, pokud vůbec.
