Marcus Tullius Cicero (106-43 př. n.
l.) seznámil Římany s hlavními školami řecké filozofie a vytvořil zcela nový latinský pojmový slovník. Přes veškerou sofistikovanost svého myšlení je však Cicero patrně nejvíce připomínán pro svou politickou a řečnickou kariéru. Byl nepřítelem Catilina, jehož spiknutí s cílem svrhnout republiku slavně odsoudil v senátu.
Byl nezištným konzulem, který odmítl možnost připojit se k Juliovi Caesarovi a Pompeiovi v jejich vládnoucím triumvirátu s Crassem.
Po Caesarově zavraždění v roce 44 př. n.
l. byl krátce vůdcem Říma. A byl nerozhodným intrikánem, jehož osobní ambice a tvrdé soupeření s Markem Antoniem vedly k jeho vlastní násilné smrti v roce 43 př.
n. l. jako nepřítele státu.
Gesine Manuwaldová ve svém autoritativním přehledu evokuje mnoho Ciceronových tváří, stejně jako jeho složitosti a zdánlivé rozpory. Zaměřuje se na jeho hlavní spisy a nechává velkého rétora mluvit za sebe.
Ciceronův bohatý odkaz je patrný v dílech Plútarcha a Quintiliana i v projevech Winstona Churchilla a Baracka Obamy.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)