Chytání světla: Chytit světlo: propletené dějiny světla a mysli

Recenze čtenářů

Kniha zkoumá mnohotvárnou povahu světla a propojuje vědu, filozofii a spiritualitu. Představuje světlo jako fyzikální jev i jako symbol lidského porozumění a tvořivosti a vyzývá čtenáře, aby přehodnotili své vnímání světla a jeho úlohy v životě. Někteří recenzenti chválili pronikavé vyprávění a poutavý styl, ale upozorňovali na oblasti, kde by obsah mohl být jasnější nebo důkladnější.

⬤ Hluboce pronikavý a dobře napsaný text
⬤ přístupný i neodborníkům
⬤ plynule spojuje vědu, umění a spiritualitu
⬤ poutavý historický přehled světla
⬤ podporuje imaginativní myšlení
⬤ zlepšuje pochopení vlivu světla na vědomí a život.

⬤ Občasná úlitba mystické spiritualitě, která může mást
⬤ některým částem by prospěla větší srozumitelnost a prozkoumání
⬤ zaznamenána neúplnost ohledně některých osobností světelných studií, jako je Walter Russell.

(na základě 21 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Catching the Light: The Entwined History of Light and Mind

Obsah knihy:

V roce 1910 napsali chirurgové Moreau a LePrince o úspěšné operaci osmiletého chlapce, který byl od narození slepý kvůli šedému zákalu. Když se chlapcovy oči zahojily, sundali mu obvazy a mávnutím ruky před fyzicky dokonalýma očima se ho zeptali, co vidí. Nevím, zněla jeho jediná odpověď. To, co viděl, byl jen proměnlivý jas před ním. Když mu však bylo dovoleno dotknout se ruky, která se začala pohybovat, vykřikl vítězoslavným hlasem: Hýbe se! Cítil, že se to hýbe, ale ještě se musel pracně učit, aby to viděl, jak se to hýbe. Světlo a oči mu nestačily k tomu, aby viděl. Jak tedy vidíme? Jaký je rozdíl mezi viděním a vnímáním? Co je to světlo?

Od starověku až po současnost, od filozofů až po kvantové fyziky, nic tolik neplete, nefascinuje a neuchvacuje mysl jako nepolapitelná definice světla. V knize Chytit světlo nás Arthur Zajonc bere na epickou cestu do historie a sleduje, jak se lidé snažili pochopit fenomén světla. Zajonc v poetických detailech mísí mytologii, náboženství, vědu, literaturu a malířství a odhaluje tak lidský boj o identifikaci životně důležitého spojení mezi vnějším světlem přírody a vnitřním světlem lidského ducha. Vysvětluje kuriózní příčinu modré a zelené barvosleposti Řeků: Odysseus toužebně hledí na vínem ztemnělé moře; použití chloros (zelené) jako barvy medu v Homérově Odyssei; a Eurípidovo použití zelené barvy k popisu odstínu slz a krve. Složitost vnímání demonstruje na díle Paula C�zanna - malíř stojí na břehu řeky, maluje stále stejný výjev a motivy se mu množí před očima. A Zajonc dále ukazuje, jak naše snaha o pochopení světla, stejně jako závěry, které z toho vyvozujeme, prozrazuje stejně tak mnoho o povaze naší vlastní psychiky jako o povaze světla samotného. Pro staré Egypťany byla podstata světla jasná - byl to prostě pohled Boha. V rukou starých Řeků se světlo stalo zářivým vnitřním ohněm, jehož éterické vyzařování přinášelo zrak.

V současném světě moderní kvantové fyziky hraje věda největší roli v našich teoriích o původu světla - od vědeckých pohledů, jako je korpuskulární teorie světla sira Isaaca Newtona a siločáry Michaela Faradaye, až po takové revoluční myšlenky, jako je diskrétní pohyb kyvadla Maxe Plancka (základ kvantové mechaniky), částice světla a teorie relativity Alberta Einsteina a kvantové skoky Nielse Bohra. Zajonc však ukazuje, že metafyzické aspekty vědeckého hledání stále přetrvávají. Pro fyzika Richarda Feynmana prochází kvantová částice všemi cestami, aby nakonec vydestilovala jednu cestu, jejíž působení je nejmenší - nejkrásnější ze všech. Ať už je světlo jakékoliv, zde ho najdeme.

Zajonc se vzácnou jasností a nepřekonatelným lyrismem osvětluje hluboké důsledky vztahů mezi mnohotvárnými aspekty lidské zkušenosti a vědeckého úsilí. Fascinující pátrání po naší nejhlubší vědecké záhadě je brilantní syntézou, která pobaví i poučí.