Cesty do skriptoria

Recenze čtenářů

Román Paula Austera Cesty do skriptoria je složitým zkoumáním identity a reality, jehož hlavní hrdina, známý pouze jako pan Blank, se snaží vzpomenout si na svou minulost, zatímco je zavřený v zamčené místnosti. Vyprávění využívá metafikční přístup s prolínáním příběhů a postav z Austerových předchozích děl. Zatímco zkušení Austerovi fanoušci mohou najít hlubší smysl a souvislosti, noví čtenáři se mohou cítit zmateni nebo frustrováni nejednoznačností a nedostatkem rozuzlení.

⬤ Vysoce kvalitní psaní s krásnou prózou.
⬤ Poutavé zkoumání témat, jako je izolace a vlastní identita.
⬤ Chytré využití metafikce a techniky příběhu v příběhu.
⬤ Známé postavy z Austerových dřívějších děl dodávají hloubku zkušeným čtenářům.
⬤ Nechává čtenáře přemýšlet a vybízí k opakovanému čtení.

⬤ Zmatený a nepřehledný děj, zejména pro nové čtenáře.
⬤ Nedostatečné rozuzlení může být frustrující; mnoho otázek zůstává nezodpovězeno.
⬤ Někteří čtenáři považují styl psaní za přeplácaný nebo vyprávění za okázalé.
⬤ Někteří mají pocit, že se příběh vleče nebo je příliš introspektivní a sebestředný.

(na základě 65 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Travels in the Scriptorium

Obsah knihy:

Starý muž se probudí dezorientovaný v neznámé místnosti. Nepamatuje si, kdo je a jak se tam dostal, a tak se probírá památkami na stole, zkoumá okolnosti svého uvěznění a hledá stopy ve své mlhavé mysli.

Když zjistí, že je zavřený, začne si muž - identifikovaný pouze jako pan Blank - číst rukopis, který najde na stole, příběh jiného vězně, odehrávající se v neznámém, alternativním světě. V průběhu dne pana Blanka v jeho cele navštěvují různé postavy a každá z nich přináší frustrující náznaky jeho zapomenuté identity a minulosti.

Cesty ve skriptoriu jsou mrazivé i dojemné a jsou typickým příkladem Paula Austera: tajemné texty, proměnlivá identita, skrytá minulost a kdesi v pozadí nejasný trýznitel. A přesto, jak zjistíme během jednoho dne v životě pana Blanka, jeho svět se od toho našeho zas tak moc neliší.