Černá renesance: Orfeus Breviář, II. díl

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Black Renaissance: St. Orpheus Breviary, Vol. II

Obsah knihy:

Černá renesance, druhý svazek Breviáře svatého Orfea, je pokračováním syntézy Miklose Szentkuthyho, který shrnul dva tisíce let evropské kultury. Svatý Orfeus je Szentkuthyho Vergiliem, vševědoucím básníkem, který nás neprovází peklem, ale celou zaznamenanou historií, mýty, náboženstvím a literaturou, i když v nové podobě, kdy se svatý Orfeus proměňuje v krále, papeže, světce, tyrany a umělce.

Svatý Orfeus je zároveň pohanský i křesťanský, řecký i hebrejský, asijský i evropský, je mozaikou dějin a lidstva v jedné nadosobě a závoji, nekonečnou řadou masek a person, lidstvím v jeho proteovské, futurální podobě, stále se měnící funkcí diskurzu, textu, mýtu & mentalite. Orfeovou metodou se nesourodé momenty dějin stávají synchronními, žonglují, aby paradoxně odhalily svou vzájemnou odlišnost a bytostnou podobnost. "Orfeus bloudící v pekelných krajích," říká Szentkuthy, "je věčným symbolem mysli ztracené uprostřed záhad skutečnosti.

Cílem díla je na jedné straně co nejpřesněji zobrazit dějinnou realitu, na druhé straně ukázat prostřednictvím mutací evropského ducha veškerou nejistotu kontemplativního člověka, pomíjivost citů a sterilitu filozofických systémů.". V Černé renesanci se dramatické scény a filosofické pasáže (nikdy to není mlha abstrakcí, spíše svět a tón Nietzscheho Zarathustry) promenádují před čtenářem zdánlivě jako tři postavy, prostřednictvím tří Orfeových masek: Renesanční a barokní skladatel Claudio Monteverdi, architekt a inženýr Filippo Brunelleschi a vychovatel mladé Alžběty Tudorovny.

Od Monteverdiho vášnivého hledání operního námětu v Tacitových dílech přes jeho meditace o božstvech až po Brunelleschiho ponoření se do Herodotových děl, aby ilustroval řecké dějiny, prochází Szentkuthy renesancí a pesimisticky "basso continuo" se vyjadřuje k psychologii, hříchu, metafyzice, pravdě a relativismu. Prostřednictvím poslední Orfeovy masky, masky vychovatele Alžběty, se erosu a teologii, dvěma základním Szentkuthyho problémům, dostává další komplexní a poutavé dramatizace.

Metafyzika, racionalismus a existencialistické zoufalství, to vše se točí v kaleidoskopu autora-vypravěče, který svou Černou renesanci uzavírá rozpravou o Zjevení sv. Tisíce pokusů o definici fyzické a duchovní, nebeské a pozemské lásky selhávají.