Buddhova stopa: Dějiny životního prostředí Asie

Recenze čtenářů

Kniha přináší podnětné zkoumání vývoje buddhismu a jeho propojení s politikou a etikou a nabízí kritický pohled na jeho historii a dopad na životní prostředí.

Úvodní kapitoly poskytují jasný a přesvědčivý přehled vývoje buddhistického myšlení. Autor předkládá šokující a brilantní poznatky, které zpochybňují tradiční chápání. Kniha vybízí k hlubšímu zamyšlení a výzkumu vztahu mezi duchovní vírou a ekologickými otázkami.

Některé čtenáře může kritika historické cesty buddhismu znepokojovat, zejména pokud jde o jeho násilné a ekologicky destruktivní aspekty.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Buddha's Footprint: An Environmental History of Asia

Obsah knihy:

Oprava současné představy, že buddhismus byl vždy náboženstvím šetrným k životnímu prostředí

V současných populárních představách je buddhismus často chápán jako náboženství, které se ze své podstaty zabývá životním prostředím. Dharma, název, který buddhisté dávají buddhistickému učení, říká, že všechny věci jsou vzájemně propojené. Buddhisté jsou proto vnímáni jako lidé, kteří ze zájmu o celkové životní prostředí rozšiřují soucit nejen na lidi a zvířata, ale i na rostliny a samotnou zemi. Johan Elverskog v knize Buddhova stopa tvrdí, že pravou povahu Dharmy můžeme spatřit pouze tehdy, když se zbavíme tohoto současného obrazu buddhismu jako čistě asketické a apolitické tradice rozjímání. Podle Elverskoga je buddhismus ve skutečnosti expanzivní náboženský a politický systém, jehož základem je vytváření bohatství prostřednictvím využívání přírodních zdrojů.

Elverskog sleduje expanzi buddhismu v Asii v období mezi lety 500 př. n. l. a 1500 n. l., kdy buddhistické instituce vznikaly od Íránu a Ázerbájdžánu na západě přes Kazachstán a Sibiř na severu, Japonsko na východě až po Srí Lanku a Indonésii na jihu. Zkoumá teologii prosperity, která je jádrem Dharmy a která prohlašovala bohatství za znak dobré karmy a prostředek, jímž bylo možné pozvednout duchovní status prostřednictvím darů odkázaných buddhistickým institucím. Ukazuje, jak tato biblická tradice poháněla buddhisty k tomu, aby usilovali o bohatství a moc v celé Asii a vykořisťovali lidi i životní prostředí.

Elverskog ukazuje, jak buddhistická expanze nejenže znamenala vytěsnění místních bohů a mýtů mýty Dharmy - jako tomu bylo v případě křesťanství a islámu -, ale také zásadně proměnila dřívější sociální a politické struktury a sítě ekonomické výměny. Buddhova stopa tvrdí, že institucionalizace Dharmy byla úzce spojena s expanzí zemědělství, těžbou surovin, odlesňováním, urbanizací a monumentalizací samotného buddhismu.