V básnické sbírce Behemoth zkoumá Bruce Bond metafyzickou imaginaci v její světské i posvátné podobě jako něco univerzálního, co je vlastní našemu vědomí, co je zakořeněno v naší touze zachytit ztracenou minulost a odvrátit obavy z velkého zapomnění, které přijde.
Jako taková kniha figuruje jako kritika i empatická analýza modlářství, široce chápaného a stejně univerzálního, problematického jako neúspěšná strategie, která má v úmyslu vlastnit a je v rozporu s hodnotami obsaženými v jeho symbolech. Postavy, které jsou pro naši identitu kritické - včetně těch spojených s rasou, národem a náboženstvím -, se stávají nejnáchylnějšími k neuvážené projekci, obavám a zranitelnosti a následnému potenciálu ke krutosti a vyloučení.
Ústředním bodem zkoumání této knihy je odkaz holocaustu jako něco, co přetrvává, ať už je uznáno, nebo ne - kritický prvek kulturní paměti, který se vymyká našemu jazyku a zároveň vyvolává naši potřebu mluvit.
