Recenze čtenářů
Shrnutí:Autobiografie paní Guyonové poskytuje hluboký vhled do její duchovní cesty a hluboké víry a ukazuje její schopnost snášet utrpení a zároveň zůstat oddaná Bohu. Kniha je pro čtenáře inspirativní a poučná, což vyzdvihuje její hodnotu pro ty, kdo hledají bližší vztah s Kristem.
Klady:Inspirativní a silný vhled do hluboké spirituality a užšího spojení s Kristem.
Zápory:Kronika života madam Guyonové, která ukazuje její vytrvalost v utrpení a pronásledování.
(na základě 23 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Autobiography of Madame Guyon
Obsah knihy:
Jeanne-Marie Bouvierová de la Motte-Guyon (obecně známá jako Madame Guyon, 13. dubna 1648 - 9. června 1717) byla francouzská mystička a byla obviňována z propagace kvietismu, ačkoli se nikdy nenazývala kvietkyní (intelektuální klid a vnitřní pasivita). Římskokatolická církev považovala kvietismus za kacířský a ona byla v letech 1695-1703 vězněna poté, co vydala knihu Krátká a velmi snadná metoda modlitby.
Guyonová věřila, že člověk by se měl modlit za všech okolností a že by měl Bohu věnovat veškerý svůj čas. "Modlitba je klíčem k dokonalosti a svrchovanému štěstí; je účinným prostředkem, jak se zbavit všech neřestí a získat všechny ctnosti; neboť cesta k dokonalosti vede přes život v Boží přítomnosti. On sám nám to říká: 'Choďte přede mnou a buďte bezúhonní' Gn 17,1. Pouze modlitba tě může přivést do jeho přítomnosti a neustále tě v ní udržovat." Jak napsala v jedné ze svých básní: "Bylo období, kdy jsem si vybrala čas a místo pro modlitbu..... Nyní však hledám tu modlitbu stálou, ve vnitřním tichu známou...".
V křesťanském sporu o milost a skutky Guyon hájil přesvědčení, že spása je spíše výsledkem milosti než skutků. Stejně jako svatý Augustin, svatý Tomáš Akvinský, Kalvín a Martin Luther se domnívala, že vysvobození člověka může přijít pouze od Boha jako vnějšího zdroje, nikdy ne z nitra člověka samotného. Bůh v důsledku své svobodné vůle uděluje svou přízeň jako dar. Proti této predestinaci se postavili pelagiáni, kteří ji považovali za iracionální v tom smyslu, že by Bůh upřednostnil hříšného hříšníka před dobrým člověkem. Podle ateisty Schopenhauera, který tento spor popisuje, však "kdyby k blaženému stavu vedly skutky, pramenící z pohnutek a vědomého záměru, pak by ctnost, ať už ji obrátíme jakkoli, byla vždy jen rozvážným, metodickým, prozíravým egoismem.... Skutky... nemohou nikdy ospravedlnit, protože jsou vždy jednáním z pohnutek." Ve své autobiografii například madame Guyon kritizovala samolibé lidi, kteří se snaží získat nebe svými skutky. Chválila pokorné hříšníky, kteří se pouze podřídili Boží vůli. O takzvaných spravedlivých napsala: "spravedlivý člověk, podporovaný velkým množstvím skutků spravedlnosti, o nichž se domnívá, že je vykonal, jako by držel svou spásu ve vlastních rukou a nebe považoval za odměnu, která mu náleží za jeho zásluhy.....
Jeho Spasitel je pro něj téměř zbytečný. "Tito 'spravedliví' očekávají, že je Bůh spasí jako odměnu za jejich dobré skutky." Na rozdíl od soběstačných "spravedlivých" egoistů jsou hříšníci, kteří se nezištně podřídili Bohu, "na křídlech lásky a důvěry rychle neseni do náruče svého Spasitele, který jim bezplatně dává to, co si pro ně nekonečně zasloužil". Boží "štědrost je účinkem jeho vůle, nikoliv plodem našich zásluh". (wikipedia.org)
