Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „Anatomie čínštiny - rytmus, metafora a politika“ přináší cenné poznatky o složitostech čínského jazyka s důrazem na vliv rytmů, rýmů a metafor. Je oceňována pro svůj podnětný obsah a praktický přínos pro čtenáře, kteří mají zájem prohloubit své znalosti čínské kultury a jazyka.
Klady:Nabízí praktické poznatky o používání čínského jazyka, zvyšuje porozumění literárním technikám, umožňuje hlubší pochopení kulturních a psychologických souvislostí, je dobře strukturovaná a psaná poutavým způsobem, obsahuje relevantní příklady ze života Číňanů.
Zápory:Někteří čtenáři mohou považovat některé kapitoly, zejména ty zaměřené na politiku, za méně poutavé nebo odpovídající jejich zájmům. Kniha má akademický tón, který se nemusí líbit každému.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Anatomy of Chinese: Rhythm, Metaphor, Politics
Obsah knihy:
Během kulturní revoluce Mao nabádal Číňany, aby "rozbili čtyři staré", staré zvyky, starou kulturu, staré návyky a staré myšlenky. Když však rudé gardy na náměstí Nebeského klidu skandovaly "Chceme vidět předsedu Maa", nevědomky použily klasický rytmus, který pochází z období Chan a je právě ztělesněním čtyř starých. Anatomie čínštiny odhaluje, jak rytmy, pojmové metafory a politický jazyk vyjadřují časem prověřené významy, kterých si sami čínští mluvčí nemusí být vědomi, a přispívá k probíhající diskusi o tom, zda jazyk utváří myšlení, nebo naopak.
Perry Link ve svém výzkumu fungování čínštiny odhaluje shody a rozdíly s angličtinou, a to především v oblasti pojmové metafory. Rozdílné prostorové metafory pro vědomí například znamenají, že mluvčí angličtiny se probouzejí, zatímco mluvčí čínštiny se probouzejí napříč. Jiné základní metafory jsou v obou jazycích podobné, což podporuje teorie, které hledají původ jazyka v mozku. Rozdíl mezi jazykem každodenního života a úředním jazykem je v současné Číně neobyčejně významný a Link zkoumá, jak se běžní občané učí hrát jazykové hry a jak umně ovládají úřední jazyk, aby prosadili své zájmy nebo se bránili před ostatními.
Zvláště provokativní je Linkova úvaha o tom, jak indoevropské jazyky, které dávají přednost abstraktním podstatným jménům, vytvářejí filozofické hádanky, kterým se čínština s oblibou sloves vyhýbá. Problém mysli a těla, který trápí západní kulturu, může být pro mluvčí čínštiny v zásadě méně problematický.
