Alice: Řecká princezna Andrew

Recenze čtenářů

Kniha představuje podrobný životopis kněžny Alice z Battenbergu, který nabízí vhled do jejího složitého života jako členky různých evropských královských rodin, její odolnosti v bouřlivých dobách a jejího pozdějšího humanitárního úsilí. Přestože představuje její pozoruhodný příběh, kvalita psaní a uspořádání získaly od čtenářů smíšené ohlasy.

Výborně a podrobně napsaný příběh méně známé královské osobnosti.

Poutavé vyprávění, které zahrnuje historické souvislosti a vhled do evropských královských rodin.

(na základě 145 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Alice: Princess Andrew of Greece

Obsah knihy:

Hugo Vickers: Alice je pozoruhodný příběh řecké princezny Andrey, jejíž život jako by se proplétal s každou historickou událostí v Evropě dvacátého století.

"V roce 1953, při korunovaci královny Alžběty II. byla princezna Alice od hlavy až k patě oblečena do dlouhých šedých šatů, šedého pláště a jeptišského závoje. Uprostřed všech těch šperků, sametu a korunovačních klenotů a nádherných uniforem vyzařovala nesvětskou prostotu. Seděla s královskou rodinou, byla její součástí, a přesto od ní byla jaksi vzdálená. Pokud se na ni dnes vůbec vzpomíná, pak jako na tuto stínovou postavu v šedých jeptišských šatech...".

Princezna Alice, matka prince Phillipa, byla tak trochu záhadnou postavou i ve vlastní rodině. Narodila se neslyšící, na hradě Windsor, v přítomnosti své babičky, královny Viktorie, a vyrůstala v Anglii, Darmstadtu a na Maltě.

V roce 1903 se provdala za řecko-dánského prince Andreje a od té doby byl její život zastíněn válkami, revolucemi a nuceným exilem. V době, kdy jí bylo pětatřicet let, byly prakticky všechny body stability vyvráceny. Ačkoli britská královská rodina zůstala na vzestupu, její německá rodina přestala být vládnoucími knížaty, její dvě tety, které se provdaly za ruskou královskou rodinu, skončily divoce a brzy nato byl Alicin vlastní manžel málem popraven jako politický obětní beránek.

Střední léta jejího života, která se měla ubírat konvenční a naplňující cestou, se vyvíjela opačně. Trpěla vážnou náboženskou krizí a v pětačtyřiceti letech byla odňata rodině a umístěna do sanatoria ve Švýcarsku, kde byla prohlášena za paranoidní schizofreničku. Jak se její pobyt na klinice prodlužoval, nastalo období, kdy se zdálo, že už nikdy nebude chodit po svobodě. To, jak se jí podařilo uzdravit, je jen jedním z pozoruhodných aspektů jejího příběhu.