Adagio Ma Non Troppo

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Obsah knihy:

Poezie. Asijská a asijsko-americká studia. Přeložila Lindsay Turner. Úvod Sawako Nakayasu. Ryoko Sekiguchi si v knize ADAGIO MA NON TROPPO vzala za námět dopisy, které Fernando Pessoa psal své budoucí snoubence Ophelii Queiroz. Třicet šest prozaických bloků knihy ADAGIO - které se poprvé objevují v japonštině, francouzštině a angličtině v trojjazyčném vydání nakladatelství Les Figues Press z roku 2018 (přel. Lindsay Turner) - je odrazem šestatřiceti dopisů, které Pessoa adresoval Queirozové a které byly datovány od 1. března 1920 do 11. ledna 1930.

Sekiguchi vnímá Lisabon, který Pessoa a Queiroz popisují ve své korespondenci, jako mapu, na níž lze prostřednictvím psaní pokračovat v setkáních, románcích a známostech. Ptá se, zda se napsaná slova sama vymažou... ), nebo zda naopak všechna slova, jednou přečtená, nikdy nezmizí? Sekiguchi překrývá objekty nad krajinou, kde jména nesou tvary, směry a místa, k nimž odkazují. V jejím Lisabonu židle vysunutá na denní světlo nebo postavená před okno přerušuje čas jako čárka ve větě. Starý pár rozjímající nad kachnami naznačuje linii mezi dvěma body, jako slunečník sejmutý ze stojanu oznamuje odjezd. Tak jako láska stanovuje hranice a vztahy mezi lidmi, pokud naše předměty vyjadřují naši vzájemnou lásku, pak Sekiguchi sleduje cesty a perimetry, které milenci zanechávají za sebou.

Román ADAGIO MA NON TROPPO, který původně vyšel ve dvojjazyčném vydání s vlastním překladem Sekigučiho do francouzštiny (Le bleu du ciel ditions, 2007), patří do stejné kategorie jako modernistická díla Franze Kafky a Pessoy - stejně jako nedávná epistolární tvorba Marguerite Durasové, Rolanda Barthese, Karla Ove Knausgaarda, Maggie Nelsonové a Claire-Louise Bennettové - psaní jako filozofický a estetický akt, který přetváří naše představy o čase, prostoru, překladu a lásce.

Jaké je to křehké potěšení, setkat se s knihou ADAGIO MA NON TROPPO od Ryoko Sekiguchiho, plánovat takové setkání, zdržovat se, naplňovat se, pohybovat se s touto knihou v ruce po svých ulicích. Je to takové dílo společenství. Je to machiawase a rendez-vous a schůzka, bujná, ale opatrná, předvídavá, ale reflexivní. Není to jen setkání čtenáře s autorem, ale stejně tak se na tomto místě setkání nachází Fernando Pessoa a Ophelia Queiroz, Sawako Nakayasu (jejíž vstřícný úvod indukuje naše čtenářské cesty) a Lindsay Turner (jejíž živě laděný překlad podtrhuje další soubor korespondentů, jeho tři jazyky japonštinu, francouzštinu a angličtinu). Prostřednictvím těchto návodů, vloh a letmých záblesků - různých druhů světla dopadajících na vnitřní i vnější místa jedno a totéž - si připomínáme, co to znamená hledat jako každodenní úkol milovaného. --Ryo Yamaguchi.