Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je chválena za to, že je užitečnou shrnutou verzí vhodnou pro učedníky, ale objevují se stížnosti na zavádějící popisy, protože mnozí kupující očekávali spíše plnou knihu než brožury.
Klady:Užitečný shrnutý obsah pro učednictví, rychlé dodání, splňuje očekávání některých uživatelů.
Zápory:Zavádějící popis produktu; mnoho uživatelů bylo zklamáno, že místo plné knihy obdrželi brožury.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Habits of Grace (Pack of 25)
Obsah knihy:
Náš Bůh je ve své milosti štědrý. Svou dobrotu může rozdávat štědře, aniž bychom museli jakkoli spolupracovat nebo se připravovat, a často to také dělá. Má však také pravidelné kanály, kterými rozlévá svou milost.
Ty se někdy nazývají "duchovní disciplíny" nebo "prostředky milosti". My křesťané můžeme tyto zjevené cesty požehnání běžně využívat a připravit se na to, abychom mohli stále dostávat, když Bůh stále dává.
Jeho pravidelnými kanály milosti jsou jeho hlas, jeho ucho a jeho tělo - Bible, modlitba a společenství. Největší milostí na těchto cestách je poznání a užívání si samotného Ježíše.
SLYŠET BOŽÍ HLAS
Základním prostředkem trvalé Boží milosti skrze jeho Ducha v životě křesťana a v životě církve je Boží sebevyjádření v jeho slově, v evangeliu, které je pro nás dokonale uchováváno a vystaveno na odiv ve všech svých strukturách, bohatstvích a odstínech ve vnějším psaném slově Písma.
Bible je pro nás.Celá Bible je pro celou církev.
Nic nenahradí pravidelný čas a místo, kde se necháte rozptylovat a necháte svou mysl a srdce vést, uchvacovat a vzrušovat samotným Bohem, který vám sděluje svá objektivní psaná slova. Při čtení se naučte nad textem prodlévat, ať už ve snaze lépe mu porozumět ("studium"), nebo se tímto porozuměním citově oslavit ("meditace"), nebo si zapamatovat část, která vám pomůže obnovit mysl během celého dne.
Když porozumíme významu Písma a zapojíme se do něj, přeorientujeme svou duši na prožívání dne. Stále více "máme mysl Kristovu" (1 Kor 2,16), protože jsme připodobňováni k jeho obrazu.
MÍT BOŽÍ UCHO
Když se ponoříme do Božího zjevení, přijmeme ho do své duše a necháme se jeho pravdou proměnit, odpovídáme mu v modlitbě.
Bůh nám nejen nabízí, abychom slyšeli jeho hlas; chce slyšet i náš.
Modlitba pro křesťana není pouhým rozhovorem s Bohem, ale odpovědí tomu, kdo se k nám zasvětil. On promluvil jako první. Není to rozhovor, který začínáme, ale vztah, do kterého jsme byli vtaženi.
Modlitba vznáší své prosby k Bohu, ale nespokojuje se s tím, že od Boha pouze přijímá. Modlitba musí mít jeho. V modlitbě jde nakonec o to, abychom měli více z Boha.
Soukromá modlitba ukazuje, kdo skutečně duchovně jsme. Je nezbytná pro uzdravení mnoha míst, kde se nacházíme zlomení, potřební, nedostateční a vzpurní.
Modlitba mění srdce jako nic jiného. Je určena pro celý život, a zejména pro náš společný život ve společenství. Společná modlitba dodává prosbě sílu, ale také znamená větší slávu pro Dárce, když odpoví.
PATŘÍCÍ K JEHO TĚLU.
Byli jsme stvořeni, abychom společně uctívali Ježíše.
Společné uctívání je nejdůležitějším prostředkem milosti a naší největší zbraní v boji o radost. Společné uctívání více než jakýkoli jiný prostředek spojuje všechny tři principy trvalé Boží milosti: jeho slovo, modlitbu a společenství.
Při společné bohoslužbě se společně soustředíme na ukřižovaného a vzkříšeného Krista a na nesrovnatelnou dokonalost jeho osoby a díla. Zakoušíme tajemství uctívání - radost ze zapomenutí na sebe -, když se společně zabýváme Ježíšem a jeho rozmanitými dokonalostmi.
Při našich shromážděních ke společné bohoslužbě je vrcholnou milostí naslouchání čerstvému kázání evangelia z Písma. Je to okamžik mezi shromážděnou církví, kdy Bůh promlouvá nejjasněji a nejúplněji. Při věrném křesťanském kázání o Ježíši nejen slyšíme, ale také se s ním setkáváme.
Samotný akt kázání je obrazem evangelia. Když kazatel stojí za knihou a snaží se svému lidu nově zjevit Ježíše, je náš Pán vystaven na odiv. Když nasloucháme, uvědomujeme si, že to, co potřebujeme, není nějaká vzpruha od důvěryhodného kamaráda, která nás dostane přes zeď, ale záchrana Spasitele pro naprosto bezmocné.
A tak byl Ježíš poslán nejen zemřít jako lék, ale také kázat (Lk 4,43). Sám Ježíš je osobou, o níž Písmo nejčastěji hovoří jako o kázající. Ježíš byl vrcholným kazatelem, ale po jeho nanebevstoupení kázání nezaniká. Když se v Bibli obrátíme ke Skutkům apoštolů, kázání je živé jako vždy. Kázání Ženicha Ježíše) zasahuje i do života církve.
MILOST DIVOKÁ A SVOBODNÁ.
Při úvahách o těchto prostředcích milosti a návycích, které nám pomáhají pokračovat v přijímání Boží milosti v našem životě, je třeba si ujasnit toto: V těchto věcech nikdy nejde o to, abychom si zasloužili Boží přízeň.
Boží milost je nezměrná, bezmezná, divoká - a svobodná. Díky ní můžeme činit pokání ze svých hříchů a věřit Božím zaslíbením. Je to milost, aby nám byly odpuštěny hříšné skutky, a milost, aby nám bylo dodáno srdce pro skutky spravedlivé. Je to milost, že jsme stále více "připodobňováni k obrazu jeho Syna" (Římanům 8,29), a milost, že nás nenechává v bídě našeho hříchu, ale zavazuje se, že dovede do konce dobré dílo, které v nás začal (Filipským 1,6). Tato záplava Boží přízně nám přináší jeho odpuštění a naše přijetí za jeho děti. Nastartuje nás na cestě úsilí a iniciativy, které jsou posilovány milostí.
Udělali jste na této cestě první krok?
