Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je bohatě popsanou vzpomínkovou knihou, v níž se prolíná osobní historie s širším společensko-politickým prostředím Johannesburgu a Jihoafrické republiky. Mark Gevisser se v ní zabývá tématy identity, rasy, třídy a složitostí života během apartheidu i po něm. Vyprávění je popisováno jako krásné a poutavé a osloví zejména ty, kteří mají k tomuto regionu vztah.
Klady:⬤ Krásně napsané, s bohatým vypravěčským stylem.
⬤ Nabízí autentický obraz Johannesburgu a autorových zážitků.
⬤ Hluboce se zabývá důležitými tématy, jako je rasa, třída a identita.
⬤ Poskytuje historický kontext, zejména pokud jde o židovskou komunitu a apartheid.
⬤ Poutavé pro čtenáře, kteří mají vazby na Jihoafrickou republiku nebo se zajímají o její historii.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři považovali některé části knihy za nestrukturované nebo všední.
⬤ Omezená přitažlivost pro ty, kteří nemají předchozí znalosti o Johannesburgu nebo Jihoafrické republice.
⬤ Některé odkazy mohou být pro čtenáře neznalé místního kontextu příliš specifické.
⬤ Několik recenzí zmiňuje pocit, že autor působí narcisticky.
(na základě 18 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Lost and Found in Johannesburg: A Memoir
Obsah knihy:
Vnitřní život Johannesburgu, který se odvíjí od autorovy fascinace mapami, hranicemi a přestupky
Kniha Ztráty a nálezy v Johannesburgu začíná transgresí - ozbrojeným vniknutím do soukromého domu v jihoafrickém městě, kde se Mark Gevisser narodil. Mnohem víc než o strhující popis vloupání se však jedná o odvážné zkoumání místa a hranic, na nichž se mapují identity.
Jako dítě vyrůstající v Jihoafrické republice v období apartheidu se Gevisser stává posedlým průvodcem ulicemi Johannesburgu s názvem Holmdenův rejstřík, který doslova vymazává celé černošské čtvrti. Uvědomuje si, že Johannesburg je plný dělení na černé a bílé, bohaté a chudé, homosexuály a heterosexuály; místo, které "čerpá energii právě ze své atomizace a okrajů, z toho, že se hranice staví proti sobě". Gevisser se zde vydává na cestu za pochopením vnitřního života svého města.
Gevisser využívá mapy, rodinné fotografie, střípky vzpomínek, novinové výstřižky a svědectví ze soudních síní, aby zmapoval svou intimní historii Johannesburgu. Na začátku sleduje cestu své rodiny z ortodoxního světa litevského štetlu do bělošských předměstských čtvrtí, kde byly v každém domě zákonem vyžadovány oddělené prostory pro služebnictvo. Gevisser, který se nakonec oženil s černochem, vypráví příběhy dalších lidí, kteří se naučili vymezovat "uvnitř, napříč i proti" hranicím města. Vzpomíná na dvojí život homosexuálů, jako byli Phil a Edgar, na všudypřítomné hospodyně a zahradníky a na soukromé bazény, kde se mohli černoši a běloši diskrétně intimně stýkat, přestože zákony apartheidu sex mezi lidmi různých ras přísně zakazovaly. A zkoumá fyzické bariéry, jako je Divočina, rozlehlý park, který odděluje bohaté severní předměstí Johannesburgu od dvou nejchudších čtvrtí. Právě tento park překročili tři muži, kteří na Gevissera mířili pistolí, v noc svého činu.
Kniha Ztráty a nálezy v Johannesburgu, která je ódou na poznamenanou i nepoznamenanou krajinu Gevisserovy minulosti, je existenciálním průvodcem po jednom z nejsložitějších měst na světě. Jak píše Gevisser: "Mapy by pro nás neměly žádnou cenu, žádnou platnost, kdyby nám bez nich nehrozilo, že se dostaneme na mělčinu, že se ztratíme, že se vylidníme, a dokonce že zemřeme. Všechny mapy ve mně probouzejí touhu ztratit se a být nalezen.... Nutí) mě vzpomenout si na něco, co si nikdy nesmím dovolit zapomenout: Johannesburg, mé rodné město, není město, o kterém si myslím, že ho znám.".
