Ztraceno v překladu

Recenze čtenářů

V recenzích je kladně hodnocena kniha Suzanne Ferrissové „Ztraceno v překladu“, v níž se poukazuje na pronikavou analýzu filmu Sofie Coppoly a jeho témat. Čtenáři považují knihu za akademicky důkladnou a zároveň příjemnou, oceňují její bohaté detaily a poutavý styl psaní. Někteří však kritizují přílišný důraz na téma cestování na úkor hlubšího zkoumání citové dynamiky mezi hlavními postavami.

Kniha je popisována jako zasvěcená, pronikavá a výstižně napsaná a přesvědčivě dokládá, že Sofia Coppola je významnou filmařkou. Nabízí důkladnou a přístupnou analýzu plnou zasvěcených komentářů a filmových záběrů, které umocňují čtenářský zážitek. Pro fanoušky filmu Ztraceno v překladu a Coppolovy tvorby bude kniha vzrušující a hluboce obohacující.

Jedna z recenzí upozorňuje, že se autor možná příliš soustředí na souvislost mezi cestováním a strukturou filmu, čímž možná zanedbává citový a duchovní vztah mezi postavami Boba a Charlotty.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Lost in Translation

Obsah knihy:

Ve filmu Sofie Coppoly Ztraceno v překladu (2003) se v Tokiu setkávají dva Američané, z nichž každý prožívá osobní krizi. Charlotte (Scarlett Johansson), čerstvá absolventka filozofie, čelí nejisté profesní budoucnosti, zatímco Bob Harris (Bill Murray), zavedená celebrita, pochybuje o svých rozhodnutích ve středním věku.

Oba jsou vzdáleni - citově i prostorově - svým manželům. Jsou ztraceni, dokud mezi nimi nevznikne důvěrný vztah. V dojemné, slavné a nejednoznačné závěrečné scéně filmu se najdou, aby se vzápětí rozešli.

V tomto podrobném pohledu na tento mnohokrát oceněný film Suzanne Ferriss odráží strukturovací prostředek filmu Ztraceno v překladu, kterým je cestování: její analýza má podobu cesty, od plánování až po odjezd. Podrobně popisuje složitosti natáčení (27denní natáčení bez povolení v Tokiu), zkoumá Coppolovy narážky na výtvarné umění, jemnou barevnou paletu a používání hudby namísto slov a zkoumá zážitky postav z tokijského hotelu Park Hyatt a výlety mimo něj, společně i o samotě.

Film také přehodnocuje ve vztahu k ostatním Coppolovým celovečerním filmům jako produkt zavedeného režiséra s výrazným filmovým rukopisem: „Coppolismem“. V zásadě Ferriss tvrdí, že Ztraceno v překladu je nejen klasickým filmem, ale také klasickým Coppolovým filmem.