Zpráva o nejméně rozvinutých zemích 2020: Produktivní kapacity pro nové desetiletí

Původní název:

The Least Developed Countries Report 2020: Productive Capacities for the New Decade

Obsah knihy:

Nejméně rozvinuté země byly doposud ušetřeny nejhorších dopadů mimořádné situace v oblasti zdraví, avšak následky COVID-19 si vybírají daň na jejich ekonomikách a hrozí, že budou brzdit pokrok směrem k udržitelnému rozvoji, prohlubovat zakořeněné nerovnosti a možná povedou k dlouhodobým škodám. Probíhající krize znovu upozornila na klíčovou roli výrobních kapacit pro odolnost vůči šokům, jakož i pro udržitelnou a inkluzivní obnovu a udržitelný rozvoj.

Rozšíření a plné využití výrobních kapacit nejméně rozvinutých zemí má i nadále zásadní význam pro zlepšení hospodářské struktury nejméně rozvinutých zemí, překonání jejich rozdílů v rozvoji oproti ostatním zemím (nejen rozvinutým, ale i rozvojovým) a odvrácení další divergence. Pouze několik nejméně rozvinutých zemí vykázalo v posledních letech trvalý pokrok, a to díky tomu, že úspěšně urychlily získávání výrobních kapacit a přesunuly značné zdroje do činností s vyšší produktivitou. Většina nejméně rozvinutých zemí naopak postupovala stále pomalejším tempem, nebo dokonce zaostávala.

V nejméně rozvinutých zemích je zavádění vyspělých technologií stále v počátcích a brání mu řada faktorů, od dlouhodobých nedostatků v infrastruktuře až po nedostatek kvalifikovaných pracovníků a politické ohledy. Odvážné společné politiky na posílení výrobních kapacit nejméně rozvinutých zemí jsou stejně naléhavé jako kdykoli předtím a měly by představovat klíčový pilíř každé strategie udržitelné obnovy a rozvoje.

Kromě proticyklických politik, které mají zmírnit dopady krize, to vyžaduje: (i) investiční tlak na odstranění dlouhodobých nedostatků v infrastruktuře a podporu širšího vytváření pracovních míst; (ii) rámce politiky zaměřené na vědu, technologie a inovace s cílem zvýšit kvalifikační základnu v souladu s potřebami trhu; (iii) odvážné průmyslové a odvětvové politiky na podporu domácí přidané hodnoty a prohloubení výrobních vazeb. Mezinárodní společenství by mělo sehrát svou roli a podpořit úsilí nejméně rozvinutých zemí odpovídajícími finančními zdroji, vhodným politickým prostorem a účinnějšími mezinárodními podpůrnými opatřeními, zejména v oblasti přenosu technologií.