Původní název:
Sung Birds
Obsah knihy:
Je ptačí zpěv hudba? Nejčastější odpovědí na tuto otázku ve středověku bylo jednoznačné "ne".
Elizabeth Eva Leachová v knize Sung Birds (Zpívající ptáci) sleduje poststředověké využití ptačího zpěvu v západní hudební kultuře. Nejprve vysvětluje, proč tak melodický zvuk nebyl pro středověké myslitele hudbou, a poté se zabývá ontologií hudby, významem srovnání pěvců a ptáků a vztahem mezi uměním a přírodou, jak se odehrával v hudebním provedení pozdně středověké poezie.
Pokud ptačí zpěv nebyl hudbou, jak bychom měli interpretovat hudební zobrazení ptačího zpěvu v lidském muzicírování? Co nám říká o pěvcích, jejich posluchačích a morálním statusu světské polyfonie? Proč právě ve čtrnáctém století vznikla tato praxe, která dodnes pokračuje v hudbě Messiaena a dalších? Leach zkoumá středověké spory o zpěv, jazyk a racionalitu, jejichž základní pojmy přežívají v nezměněné podobě až do současnosti. Uvažuje nejen o textech, v nichž jejich zpěváci pronášejí zpěv nebo řeč ptáků, ale i o těch, které představují jiné přirozené, nehudební zvuky, jako je lidský křik nebo štěkot psů. Nebezpečné líbeznosti ptačího zpěvu se dovolávala v diskusích o hudební etice, které kvůli možnému sklouznutí mezi iracionální zvíře a méně racionální ženu ve srovnání s racionální lidskou mužností zobrazují ženský zpěv jako méně než plně lidský.
Leachova argumentace se uzavírá s příchodem zvukového záznamu. Tato technologická revoluce - podobně jako její středověký ekvivalent, vynález hudebniny - znovu učinila vztah mezi hudbou a přírodou naléhavým zájmem západní kultury.
