Zoroastrijská scholastika v pozdní antice: Pahlavíjská verze Yasna Haptaŋhāiti

Původní název:

Zoroastrian Scholasticism in Late Antiquity: The Pahlavi Version of the Yasna Haptaŋhāiti

Obsah knihy:

Zkoumá zoroastrickou exegezi na základě pozdně antického překladu starověkého íránského textu.

⬤ Zpochybňuje názor, který považuje studium Zandu za pomocnou vědu k avestským studiím.

⬤ Považuje Zand z YH za samostatný text a zkoumá jej v rámci širší pahlavíjské literatury.

⬤ Poprvé považuje tzv. glosy v Zandu za nedílnou součást textu.

⬤ Nabízí varietní vydání středoperského textu, odmítá stanovení urtextu.

V pozdním starověku se zoroastriánští exegeté pustili do překladu svých starověkých kanonických textů do střední perštiny, tehdejšího lidového jazyka. Ačkoli nejsou datovány, jsou tyto překlady, obecně známé jako Zand, často spojovány se sasánovskou érou (224-651 n. l.). Navzdory mnoha výzvám, které nám Zand dnes nabízí, je nepostradatelný pro zkoumání pozdně antické exegeze Avesty, sbírky náboženských a rituálních textů běžně považovaných za svaté písmo zoroastriánů.

Arash Zeini rovněž nabízí nové vydání středoperské verze avestánské Yasna Haptaŋhāiti, rituálního textu sepsaného ve staroíránském jazyce avestánštině, který je běžně datován do poloviny druhého tisíciletí př. n. l.. Zeini zpochybňuje názor, který považuje Zandovu studii za pomocnou vědu k avestským studiím, a místo toho text zasazuje do exegetického kontextu, z něhož vzešel.