Žlutá hudba: Mediální kultura a koloniální moderna v čínském jazzovém věku

Recenze čtenářů

V knize Yellow Music (Žlutá hudba) Andrew Jones zkoumá vývoj moderní čínské populární hudby postkoloniální optikou a v rámci kulturních studií. Kniha nabízí historický pohled na hudební průmysl v Šanghaji a zároveň vyzdvihuje významné přispěvatele, jako jsou Li Jinhui a Nie Er. Objevují se však některé kritické připomínky týkající se hloubky analýzy a zkoumání nuancí.

Kniha je podstatným příspěvkem k oboru moderních čínských kulturních studií, je poutavě napsaná, nabízí svěží a zároveň stručný pohled na dějiny čínské hudby a je vhodná pro akademické kurzy.

Analýza možná postrádá hloubku v některých složitých otázkách, jako jsou důsledky vnucování národního jazyka a složitosti, které se skrývají za historickými anekdotami, jež by bylo vhodné dále prozkoumat.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Yellow Music: Media Culture and Colonial Modernity in the Chinese Jazz Age

Obsah knihy:

Žlutá hudba je první historií vzniku čínské populární hudby a městské mediální kultury v Číně na počátku 20.

století. Andrew F.

Jones se zaměřuje na příbuznost mezi "žlutou" nebo "pornografickou" hudbou - jak kritici posměšně označovali "dekadentní" fúzi amerického jazzu, hollywoodské filmové hudby a čínských lidových forem - a antikoloniální masovou hudbou, která zpochybňovala její komerční a ideologickou dominanci. Jones radikálně reviduje dosavadní chápání rasové, politické, populární kultury a technologie při vytváření moderní čínské kultury. Osobní a profesní historie tří hudebníků jsou ústředním bodem Jonesových diskusí o měnících se genderových rolích, třídní nerovnosti, politice národní spásy a vznikajících mediálních technologiích: amerického jazzového hudebníka Bucka Claytona, Li Jinhuie, tvůrce "žluté hudby", a levicového Nie Era, Liova bývalého studenta, jehož hudební idiom vyrostl ze zarytého odporu k tomuto sinizovanému jazzu.

Při analýze globálních mediálních kultur v postkoloniálním světě se Jones vyhýbá úzkoprsosti mediálních studií na Západě. Učí nás slyšet nejen americký vliv na čínskou populární hudbu, ale také čínský vliv na americkou hudbu; tím osvětluje způsoby, jakými se obě kultury podílely na rozvoji koloniální modernity ve dvacátém století.