Zlodějské šibenice: Jak Daniel Defoe, Jonathan Wild a Jack Sheppard uchvátili Londýn a vytvořili slavné kriminálníky

Recenze čtenářů

Kniha byla oceněna za poutavý a dobře zpracovaný obsah, který se zaměřuje na významné osobnosti zločinu a literatury počátku 18. století. Čtenáři ji považovali za fascinující a čtivou, a to i přes poněkud obskurní téma.

Dobře propracované, poutavé vyprávění, velmi čtivé, fascinující obsah o historických osobnostech a jejich spojení s literaturou.

Někteří uživatelé poznamenali, že se nemusí líbit každému, protože jeden recenzent zmínil, že to není jeho osobní vkus.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Thief-Taker Hangings: How Daniel Defoe, Jonathan Wild, and Jack Sheppard Captivated London and Created the Celebrity Criminal

Obsah knihy:

Po slavné revoluci nastala v Anglii nepříliš slavná doba bezpráví. V zemi řádila kriminalita, vládli loupežníci, zloději a prostitutky.

Popravy oběšením často trestaly i ty nejmenší přestupky a množily se vzrušující příběhy neohrožených zločinců, které daly vzniknout novému médiu: novinám. V roce 1724 se zloděj Jack Sheppard - „kapesní Herkules“ s malou postavou plnou svalů - konečně setkal s katem. Pouliční zpěváci zpívali balady o kokrhavém lupiči, protože ho žádné vězení nedokázalo zadržet.

Jeho poslední útěk z vězení byl překvapivější než ten předchozí a nakonec prošel šesti po sobě jdoucími zamčenými místnostmi, načež se ze střechy věznice svezl po dvou dekách dolů na ulici.

Těsně předtím, než se Sheppard rozhoupal, vyprávěl o svém životě jednomu spisovateli v davu. Daniel Defoe stál ve stínu tehdejších literátů - Swifta, Popea, Gaye - a sám si odseděl těžký trest za pobuřování a bankrot.

Viděl, jak vězení kazí chudé. Oni vycházeli ven jako zloději, ale on vyšel jako novinář. O půl roku později se autor Robinsona Crusoe a Moll Flandersové věnoval další smrti na popravišti.

Jonathan Wild vypadal do posledního detailu jako surovec - tělo pokryté jizvami od dýky, meče a pistole, plešatá hlava zalátaná stříbrnými destičkami z rozbité lebky - a podrazáctví téměř vymyslel. Pěstoval si mladé zloděje, těžil z jejich práce a pak je za odměnu udal - a popravil. Jeden muž však odmítl hrát jeho hru.

Sheppard nepřijímal rozkazy od tohoto samozvaného „generála zlodějů“, ani nechtěl svůj lup hnát přes Wildovy ploty. Dvojsmyslný lovec odměn si to vzal osobně a pomohl mladému lupiči ukončit život.

Když však Wildova šaráda vyšla najevo, stal se rychle nejopovrhovanějším mužem v zemi. Když byl za své vlastní zločiny oběšen, dav Wildovi nefandil tak jako Sheppardovi. Místo toho po něm házeli kameny, zkažené jídlo, a dokonce i mrtvá zvířata.

Defoe opět získal sólokapra a bulvární žurnalistika, jak ji známe, začala.