Původní název:
my mother's tomorrow: dispatches through the lens of Baltimore's Black Butterfly
Obsah knihy:
V roce 2017 zahájila Dr. Kayeová tříletou hloubkovou etnografickou studii v baltimorských čtvrtích Black Butterfly, při níž dokumentovala a zaznamenávala příběhy komunity.
V článku "Řekněte jim, že nejsme neviditelní, řekněte jim, že na nás záleží" se setkala s někým z komunity Poe Homes, kdo plnil své hrnce a pánve vodou z požárního hydrantu poté, co komunita byla čtyři dny bez tekoucí vody, který požádal Dr. Kaye, aby vyprávěl její příběh, aby ona i obyvatelé města byli "unforgetten". Tato kniha je pro ni. Je také pro veterány, s nimiž se Dr. Kaye setkala a jejichž profily popsala ve svém sloupku "Baltimore je můj Bejrút", kteří řekli: "Zasvětíte svůj život boji za tuto zemi, pak se vrátíte domů a místo, kde žijete, je horší než to, kde jste bojovali. Je to, jako by válka nikdy neskončila." Je to pro žáka deváté třídy, který doktorce Kayeové v článku "Jsem z Baltimoru, už jsem mrtvý" na její otázku, čím by chtěl být, až vyroste, odpověděl: "Můj otec je mrtvý. Můj bratr je mrtvý. Měl jsem dva bratrance, zastřelili je. Moji strýcové jsou zavření. Čím chci být, až vyrostu? Nic. Jsem z Baltimoru, už jsem mrtvý." Je to také pro její rodiče, kteří vyrůstali v Jižní Karolíně v době Jima Crowa a každý den se rozhodovali, jak přežít, a když ji pak vychovávali, naučili ji, jak prospívat. "Zítřek mé matky" je milostný dopis Baltimoru a milostný dopis jejím synům.
Oběma to připomíná, že i když se narodili s křídly, Baltimore je naučil létat.
