Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „Getting the Blues: Nichols zkoumá průsečík bluesové hudby a křesťanské teologie a zdůrazňuje, jak blues může osvětlit témata utrpení a vykoupení v biblickém kontextu. Pro mnoho čtenářů je to osvěžující a pronikavé čtení, které nově definuje jejich chápání hudby i jejích duchovních důsledků.
Klady:Čtenáři na knize oceňovali hloubku výzkumu, podněty k zamyšlení a jedinečné spojení bluesové hudby s teologickými tématy. Nabízí historický pohled na bluesové hudebníky a jejich spojení s boji zobrazenými v biblických textech. Mnozí měli pocit, že kniha poskytuje tolik potřebné uznání životních těžkostí a naději na spásu.
Zápory:Někteří recenzenti poznamenali, že kniha občas zabředávala do historických detailů, což vedlo k tomu, že v některých částech postrádala teologickou hloubku. Zařazení písňových textů někteří považovali za nadměrné, díky čemuž četba působila akademičtěji a méně plynule. Navíc pro ty, kdo neznají bluesovou hudbu, může být méně působivá.
(na základě 12 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Getting the Blues: What Blues Music Teaches Us about Suffering and Salvation
Obsah knihy:
V knize Getting the Blues Stephen Nichols ukazuje, jak bluesová hudba nabízí silný vhled do biblického vyprávění a Ježíšova života. Proplétá biblické příběhy s poutavými detaily ze života bluesových hudebníků a vede čtenáře k živému zkoumání toho, jak bluesová hudba učí o hříchu, utrpení, odcizení a uctívání. Nichols tímto jedinečným způsobem rozkrývá žalmy, části proroků a Pavlovy spisy a odhaluje nové aspekty Písma.
Kniha Getting the Blues najde odezvu u všech čtenářů, kteří se zajímají o křesťanství a kulturu. Nakonec z ní vyjdou s větším pochopením hodnoty "teologie v mollové tónině" - teologie, která zahrnuje utrpení i radost.
EXCERPT.
Tato kniha se pokouší o teologii v mollové tónině, o teologii, která přetrvává, byť nepříjemně, nad Velkým pátkem. Vychází z blues, které harmonizuje vyprávění Písma s vyprávěním o deltě Mississippi, zemi bavlníkových polí, kyperských bažin a sténající slide kytary. Není to však kniha hudebníka, ale teologa. A tak nabízím teologický výklad blues. Cambridgeský teolog Jeremy Begbie argumentoval vnitřní schopností hudby učit teologii. Jako improvizaci na Begbieho tezi chápu blues jako vnitřně vhodné pro výuku určité teologie, teologie v mollové tónině. Tím nechci říci, že teologie v mollové tónině, respektive blues, zní naprosto zoufale jako přívaly točícího se hurikánu. Teologie v mollové tónině není pouhým existenciálním výkřikem. Ve skutečnosti zní teologie v mollové tónině spíše jako nadějná melodie. Velký pátek touží po Velikonocích a ty nakonec přijdou. Bluesoví zpěváci, i když sténají nad nejhoršími časy, vědí, že mají volat o milost, protože vědí, že navzdory zdání přichází neděle..... Blues, stejně jako spisy Flannery O'Connorové, ho nemusí zmiňovat Kristus) v každém verši nebo v každé písni, ale stejně v hudbě straší. Nakonec slouží jako rozuzlení konfliktu, který se v blues odehrává, konfliktu, který udržuje hudbu v pohybu jako rozvodněná řeka Mississippi.
