Hodnocení:
Plochá země je klasická novela Edwina A. Abbotta, která spojuje satiru, matematiku a filozofii a zkoumá omezení chápání dimenzionality. Odehrává se ve dvourozměrném světě a kritizuje viktoriánské společenské normy, zejména pokud jde o třídu a pohlaví. Zkoumání příběhu se stává dynamičtějším, když zavádí vyšší dimenze a nabízí hluboký pohled na existenci a vnímání.
Klady:Čtenáři ocení chytrou satiru na viktoriánskou společnost, nápadité zkoumání dimenzí a jedinečný pohled na matematické pojmy. Mnozí shledávají knihu podnětnou, pronikavou a často humornou, se silným společenským komentářem, který je aktuální i dnes. Vysoce je hodnocena její schopnost podněcovat kritické myšlení a rozšiřovat perspektivy, což z ní činí poučné čtení jak pro matematické nadšence, tak pro běžné čtenáře.
Zápory:Někteří recenzenti se domnívali, že pomalý začátek, rozsáhlá expozice a zdlouhavé rozvržení knihy snižují její poutavost, což vedlo k pocitu, že je nudná nebo delší, než by měla být. Zobrazení genderových rolí bylo kritizováno jako zastaralé a potenciálně misogynní, což u některých moderních čtenářů vyvolává nepříjemné pocity. Objevují se také tvrzení, že jako vyprávění postrádá silné příběhové prvky, přičemž některé části působí jako informační výpis.
(na základě 1094 hodnocení čtenářů)
Flatland: A Romance of Many Dimensions, by a Square, with Illustration by the Author
Nazývám náš svět Zeměplocha ne proto, že bychom ho tak nazývali, ale proto, abych vám, mým šťastným čtenářům, kteří máte tu čest žít ve Vesmíru, objasnil jeho podstatu. Představte si obrovský list papíru, na němž se přímky, trojúhelníky, čtverce, pětiúhelníky, šestiúhelníky a další obrazce, místo aby zůstávaly na svých místech, volně pohybují po povrchu nebo v něm, ale bez schopnosti stoupat nad něj nebo klesat pod něj, velmi podobně jako stíny - jen tvrdé se světlými okraji - a pak budete mít o mé zemi a krajanech docela správnou představu. Bohužel, před několika lety jsem měl říci "můj vesmír: ", ale teď se mi mysl otevřela k vyšším pohledům na věci. V takové zemi ihned pochopíte, že není možné, aby existovalo něco, čemu říkáte "pevné".
Ale troufám si tvrdit, že předpokládáte, že bychom mohli alespoň zrakem rozeznat trojúhelníky, čtverce a další obrazce, které se pohybují tak, jak jsem je popsal. Naopak, nic takového bychom neviděli, alespoň ne tak, abychom mohli rozeznat jednu figuru od druhé. Nebylo a nemohlo být pro nás viditelné nic jiného než Přímky.
A nutnost toho rychle ukážu. Položte doprostřed jedné ze svých tabulek ve Vesmíru peníz.
Nakloňte se nad něj a podívejte se na něj. Objeví se kruh. Nyní se však přiblížíte k okraji stolu, postupně skloníte oko (čímž se stále více dostáváte do stavu obyvatel Zeměplochy) a zjistíte, že se penny stává z vašeho pohledu stále více oválnější, a nakonec, když umístíte oko přesně na okraj stolu (takže jste jakoby skutečně obyvatel Zeměplochy), přestane se penny jevit jako oválná a stane se z ní, nakolik ji vidíte, rovná čára. Totéž by se stalo, kdybyste stejným způsobem zacházeli s trojúhelníkem, čtvercem nebo jakýmkoli jiným obrazcem vystřiženým z lepenky. Jakmile se na něj podíváte okem na okraj stolu, zjistíte, že se vám přestane jevit jako figura a že se z něj stane na pohled rovná čára. Vezměme si například rovnostranný trojúhelník - který u nás představuje obchodníka vážené třídy. Obrázek 1 představuje Obchodníka, jak byste ho viděli, kdybyste se nad ním shora skláněli.
Obrázky 2 a 3 představují Obchodníka, jak byste ho viděli, kdyby vaše oko bylo blízko úrovně, nebo všechno, jen ne na úrovni stolu.
A kdyby vaše oko bylo zcela na úrovni stolu (a tak ho vidíme v Zeměploše), neviděli byste nic jiného než přímku.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)